část druhá - rande?
Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. On se mě na nic neptal, vše měl rozmyšlené jasně předem. Když jsme se potkali před hotelem, prostě řekl, že jdeme a šli jsme. Myslela jsem, že půjdeme někam poblíž hotelu, ale on mávl na taxík… Začala jsem se docela bát. Seděla jsem vzadu, on mluvil vpředu arabsky s taxikářem… Bylo mi divně.
Nejeli jsme daleko. Prošli jsme jednou kavárnou, kde nebyl jediný volný stůl. Šli jsme do druhé kavárny, která byla opět plná Arabů - ani jedna žena! - všichni se na mě pořád dívali… v kavárně, na ulici, když jsem šla pořád jeden krok za ním. Připadala jsem si, jak když jdu na porážku.
Seděli jsme v té tuniské kavárně, pila jsem divné kapučíno se zelenou pěnou… Chvíli jsme si povídali. Pak mi sdělil, že pro mě má překvapení… a řekl mi, že bydlí se svým kolegou Rašidem a že se potřebuje osprchovat! Telefonoval Rašidovi, který se záhy objevil na ulici, takže jsem ani nemohla dopít svou kávu a musela jsem jít. Nic jiného mi nezbývalo, byla jsem na něj úplně odkázaná, vůbec jsem nevěděla, kde jsem, ani jediný dinár jsem s sebou neměla… nic. Tak jsme se pozdravili s Rašidem a ještě dalšími kamarády, zase spolu všichni mluvili arabsky, já zase měla blbý pocit… Cestou k němu domů - říkala jsem mu, že tam nechci jít, ale neměla jsem na výběr - mi ukazoval, kdo kde bydlí, třeba různé evropské či tunisko-evropské rodiny, koupil láhev koly a vody... Zapomněl v tom krámku cigarety, vracel se pro ně, tak jsem na něj musela čekat na rohu ulice… sama na rohu tuniské ulice v tílku! No, nebylo to tak hrozné ve dne, jako pak v noci, navíc přišel brzy… a pak to byl k němu už jenom kousek.
Nevím, jestli to byl typický tuniský mládenecký dům… asi jo. Proti vstupním dveřím seděl plyšový opičák, televize, satelit, hudební souprava… Záclona na zdech, v rozích, náboženské obrazy… uklizeno, upraveno, myslím, že stále prostřeno pro případnou návštěvu. Nebo to tak zařídil Rašid, když mu Said volal z kavárny?
Jo, tedy můj milý číšník se jmenuje Said a je mu 30… to jsem zjistila, až když jsem si s ním u toho baru domlouvala tu schůzku. Tehdy jsem mu i já řekla své jméno… Když jsme seděli v té kavárně, tak se ptal, jestli si to jeho pamatuju, bez zaváhání jsem mu odpověděla (předtím jsem to teda zapomněla, ale naštěstí tak na něj volal kolega u oběda)… a on? On už si mé jméno vůbec nepamatoval :(
Zpět k té mé návštěvě u Saida. Seděli jsme v obýváko-ložnici… jak jsem řekla po zdech záclony a obrazy, malá místnost, jedna postel pod oknem, jedna "válenda" naproti. Plastový stolek a židle… ubrus navrchu se záclonou, s ubrusem ladící jeden se závěsů na zdi… a taky potah na polštář, který Said začal povlékat pár chvil po tom, co jsme přišli.
Bylo mi vedro, tak mi pustil klimatizaci, zavřel okenice, zamknul a šel se sprchovat. Měla jsem docela strach… Trochu jsem se uklidnila, když se vrátil osprchovaný, sednul si proti mně a začal si se mnou povídat. Kámen úrazu byl, že ne vždy jsme si úplně rozuměli. Půjčil mi česko-francouzský slovník, měli tam i česko-anglický a nějakou šestijazyčnou konverzaci… Chtěla jsem se ho zeptat, jestli se se mnou nudí, neznal sloveso "ennuyer"… chtěla jsem se ho tedy zeptat, jestli se baví, neznal ani sloveso "amuser" :) Oba jsme mluvili francouzsky, já pořád nerozuměla jemu, on mně.
Dobře jsem však rozuměla tomu, když se zeptal, jestli ho políbím… Řekla jsem, že jenom maličko a to mu nestačilo… Nevzdal to :) Líbali jsem se spolu, začal mě hladit… chtěl mi svléknout tílko, nechtěla jsem… říkal, že mi udělá masáž… Nakonec mi to tílko i podprsenku svlékl. Teď si říkám, jak moc jsem si zahrávala, když jsem s ním nechtěla spát. Pak zase chtěl, abych si k té masáži lehla, průběžně jsme se líbali a on se mě dotýkal. Dostal mě na tu válendu, bez většího nátlaku. Co jsem mu ale zatrhla, bylo svlékat mi kalhoty. A on, že se mnou nechce spát, že mě chce jenom líbat a dotýkat se mě… To jsem mu nedovolila. Zkusil to ještě několikrát. Neúspěšně. Žádná agrese nic, jen mě přemlouval. Zjistil, že opravdu nic nebude...
Chvíli vypadal, že bude spát. Když jsem se vedle něj na válendě posadila, začal se mnou zase mluvit, omlouval se mi… v jednu chvíli jsem mu připomněla, že o mě řekl, že jsem blázen… Říkal, že blázen je on, že se ve mně velmi spletl. Že si mě vybral proto, že jsem jiná než ostatní turistky, klidná, úplně jiného myšlení a že v té posteli se mu to potvrdilo…
Ptala jsem se ho: «Chaque semaine, une touriste?» Dotklo se ho to, přesvědčoval mě, že to tak vůbec není, že jsou ženy, které se mu samy nabízejí a že je odmítá… Ale podle toho, co říkal dál jsem pochopila, že už jich tam měl hodně. Ne všechny odmítl, když s ním chtěly jít na kávu a pak chtěly vidět, jak se žije v Tunisku. Myslím nebo v to doufám, že já jsem byla první, která u něj byla a se kterou nespal…
Bylo mi s ním moc hezky, říkala jsem mu, že má krásné oči a že se mi líbí jeho úsměv a že je mi moc sympatický. Vůbec jsem nemyslela na to, že tady na mě čeká Martin. Byla jsem se Saidem a v posteli a bylo to nejkrásnější odpoledne celé dovolené. Všechno, co mi řekl, mi moc lichotilo, cítila jsem se s ním jak v nebi.
Komentáře
Okomentovat