část šestá - konec číslo jedna
Ráno jsem si na internetu přečetla vzkaz od Lenky z Djerby, která mi slíbila, že se tam na Saida podívá…
Myslím, že se Said spíš podíval na ní… asi ho nemusela dlouho hledat… cituji: "V Ksaru je Said jediným číšníkem, který se Lenku a její kamarádku - taky Lenku - pokouší sbalit. To se prý přitom chovají velmi odtažitě a nepřístupně. Ptal se na jejich jména, a když mu řekly, že jsou obě Lenky, tak říkal, že jsou v ČR samé Lenky. Ptaly se, jestli už nějakou zná, o on prý, že ne. Taky se ptaly, jestli má v ČR nějakou přítelkyni, a na to taky řekl, že ne, že je sám. Lenky přítel Saida prý zná a tvrdí o něm, že to není dobrý člověk. Taky prý jim slíbil dnes přinést nějakou čokoládu..."
Úžasné zprávy… Nevěděla jsem, komu dřív psát, jestli Lence nebo Saidovi… vybrala jsem si svého domnělého přítele: "Je pravda, že neznáš žádnou Lenku z Česka? Řekl jsi to dvou holkám v hotelu? Hodně se Ti líbí? Můžeš mi k tomu něco říct? Věřila jsem Ti a teď nevím, co si o Tobě mám myslet..."
Dle něj nám ty dvě jen chtějí udělat problémy, ale překvapivě věděl, o čem mluvím... ale celou vinu rázem přenesl na mě: "Když máš důvěru v ty dvě Češky a nemáš důvěru v Saida, tak hodně štěstí Tobě i mně?!?!... Zůstaneš navždy v mém srdci."
Asi nechci, aby to skončilo… chci ho… I když nevím, jestli mu můžu věřit… tuto křivdu si přidám k těm všem ostatním… jak jsem na něj čekala před hotelem a jak nepřišel… jak tam ten poslední den chodil s mobilem… a jak mi lhal, třeba ohledně sprchy…
No ale třeba se naštval natolik, že už si ani neřekneme BONNE CHANCE…
***
Bylo to velmi náročná noc… i bonne chance bylo :/ Trvala jsem na vysvětlení, tak mi jen popřál, ať se mám s kamarádkami dobře a že tohle je konec... a že jsem právě ztratila svůj sen...
Netušil, jak moc se trefil... vůbec jsem se nevyspala... Uklidňovala jsem se tím, že alespoň teď budu mít čisté svědomí… nepomohlo to. A ráno to bylo ještě horší, nemohla jsem ani pracovat, bylo mi z toho fakt špatně… tak jsem mu asi v půl deváté napsala, že je mi to líto a že na něj nemůžu zapomenout, protože jsem si řekla, že nemám co ztratit…
Chodily mi přes den různé SMSky, vždycky jsem si tajně přála, aby byla od něj… nakonec jsem se skutečně dočkala… jen nevím, jestli tomu mám být ráda… můžu mu ještě věřit, že mě miluje, že mu chybím a že žádná jiná nemůže nahradit mé místo v jeho srdci, jeho duši ani v jeho posteli?
Čekala jsem, že mi třeba zase napíše SMS na dobrou noc, když mě má tak rád, ale místo něj psala Lenka z Djerby, opět cituji: "Ahoj Leni, tak dnes jsme byly opět výjimečně na večeři a "Tvůj" přítel, že prý s námi musí mluvit. Říkal, proč jsme Ti psaly, to, co jsme psaly, ze má v ČR přítelkyni Lenku a že se budete za pět měsíců brat. Pořád okolo nás obskakoval a říkal, jak Tě má hrozně rad, pak vyndal z kapsy nějaké srdíčko, které vypadalo jako z dětského pískoviště a že prý je to dárek pro Tebe, tak jsme řekly, že Tě neznáme ať si ho nechá… Přeber si to, jak chceš…"
Už opravdu nevím, co si mám myslet… Proč to dělá? A proč se mi tedy dnes ani neozval?
Komentáře
Okomentovat