část patnáctá - nezklamal...
… asi až teď začnu být smutná, že jsem ho neviděla… a mrzí mě, že jsem zase tady, kde jsou všichni otrávení a nikdo se neusmívá a nezve mě na kafe… jeden Tunisan kvůli mně dokonce jezdil v protisměru jen aby se mnou mohl mluvit :)))
Teprve teď brečím… přišlo mi to tak nějak všechno líto… brečím při představě toho obchodu, kde mi kupoval čokoládu… brečím při představě té křižovatky, na které stála kavárna… brečím, když si jen vzpomenu na to, že daleko ode mě je někdo, koho bych chtěla vidět, kterému jsem byla relativně blízko a neviděla jsem ho… a brečím, že ho zase ztrácím… když mi napsal, že mě miluje, tak jsem asi znovu našla ten pocit mé blízkosti k němu… a teď se mi zase vzdaluje…
Říkám si, že jestli opravdu živí rodinu, tak nemá peníze na to, aby psal exturistkám :)
Rozesmál mě jen ten výraz, nic víc… ono je mi jich opravdu moc líto… třeba sestry kámoš Jamel byl fakt chudák… neměl na to, aby zavolal rodině… ani na to, aby si v lékarně koupil nějaké léky, když mu bylo špatně (to jsem mu pak posílala své ibalginy, až mi nakonec chyběly)… neměl na to, aby si koupil nové kalhoty a chodil v malých, které v pase nemohl zapnout a měl je jen zadělané páskem… snad všechno svoje oblečení včetně flaušové vesty nosil neustále na sobě… a k tomu na zádech batoh údajně plný věcí typu pasta a kartáček na zuby, krém na holení, vůni… a k tomu jeho kolega Jalel, který ani neuměl číst… a oba dohromady neměli na to, aby zaplatili kafe, na které nás pozvali… Teď jsem chvíli nebrečela… ale zrovna jsem si začala říkat, co asi chudák Said… a už mám slzy na krajíčku…
SMS o tom, že mě miluje, napsal asi jen proto, že viděl, že mě chtějí i jiní a on to nechtěl dopustit, chtěl, abych byla jen jeho… ale to já jsem přece chtěla… a to už i před rokem… vlastně to byl on, kdo to všechno začal kazit, začalo to zkouškou s Lenkama… ale jestli už teď nepracuje v hotelu, tak s turistkama je konec……………
***
Už je zpátky na Djerbě... vím to, protože už jsme zase v kontaktu :) Zase na mě myslí, zase mě miluje... Je fakt zase dobrej :) ale ne natolik, abych mu psala N´HEBEK :)))
***
Je to pořád on… skoro na nic se nemůžu zeptat, protože mi prostě neodpoví… a on se mě na nic neptá, protože ho asi nezajímám… neměla bych to řešit a nechat to plynout…
Teď mám najednou pocit, že on mi vlastně vadí… nějak už v tom všem nevidím smysl a to mi ten smysl byl úplně jasný, když jsem byla na Djerbě :)
***
To jsme si oba hráli na to, jak nám na tom druhém záleží? Co se mě týče, tak mi ho bylo líto… a ještě pár dní po návratu z Djerby jsem po něm opravdu toužila… ale později? Později mi přišly otravné ty jeho zamilované zprávy… ale včera večer jsme se už zase rozčilovala, že mi ten den ani nenapsal… a když jsem si ráno zapínala mobil a pípla mi SMS byla jsem si skoro jistá, že je od něj… nebyla :(
***
Napíšu mu ještě na dobrou noc… on je opravdu tak sladkej… a třeba to myslí vážně… kdyby nebyl tak daleko :(
***
Jeho poslední SMS mě natolik překvapila, že jsem mu přes hodinu psala odpověď :) Chtěl totiž vědět, co pro mě znamená v životě a v tom já přece tak jasno nemám... Jemu zatím hodina také nestačila na to, aby mi odpověděl a sdělil mi, co on si myslí o mně… doufám, že se vůbec dočkám.
Samozřejmě že mi vůbec nenapsal to, co mi slíbil, až když jsem ho o to dnes žádala. No, a je tu jen pro mě...
***
Said mi nějak vrtá hlavou, nechápu o co jde jemu… co ode mě čeká… chce pořád do Evropy? Nebo se fakt cítí opuštěný a nechce být sám?
***
Hmmm, potřeboval mě jen dostat do polohy, kde by toho využil, ale já už snad ani nejsem překvapená. Že by potřeboval pozvání k žádosti o vízum, aby mohl být se mnou... zkusila jsem mu vysvětlit, že bez svatby vízum nezíská... a jeho odpověď: jestli prý přemýšlím nad svatbou s ním, že se potřebuje o něčem rozhodnout, a jestli ne, tak můj sen končí a mám zapomenout na jeho telefonní číslo...
Potřebovalo toto nějakou odpověď? Akorát bych se musela rozčilovat…
Prostě mi ho bylo líto, kvůli jeho otci a taky se mu povedlo ve mně vzbudit pocit, že fakt někoho potřebuje, že nechce být sám… naštěstí to netrvalo dlouho, takže to tak nebolí… ale po prvním přečtení mě to přesto rozhodilo…
***
Takže dobře... když čokoládový sen skončil, můžu přece ještě snít o medu nebo o smetaně, žádný problém... přesto tam někde v nějaké zastrčené části srdce zůstane...
Komentáře
Okomentovat