část osmá - co třeba vízum?

Opět se mě ptal, kdy přijedu... Kolikrát už jsem mu říkala, že na to teď nemám peníze? Napadla mě revoluční myšlenka, že třeba můžeme zažádat o vízum pro něj. Hned jsem mu napsala, jestli by nechtěl - spíš testovací otázka, protože já moc dobře vím, že pokud nebude mým manželem, že vízum nedostane… rozhodně jsem zvědavá na to, co mi poví teď.


Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila jeho JE SUIS DAC… a od té doby jsem z toho hotová, to jsem si zavařila… takovou odpověď jsem nečekala… jako odpověď na testovací otázku velmi dobré, pokud tedy k této hře nepřistupuje stejně jako já…

Dnes jsem si uvědomila, že to, co mezi námi je, je hra… On přehrává - o tom jsem se přesvědčila při tom, co se stalo, když byla Lenka s Lenkou u něj v hotelu. A já také přehrávám, ne vše, co mu říkám, je pravda. Horší je to v tom, že je to hra s city… a já už se v tom přestávám orientovat. Nevím, kde je pravda, co se týče mě… a už vůbec ne, co se týče jeho… nevím, jestli mu skutečně tak moc chybím, že bych chtěl jet do Evropy… nebo, jestli chce jen jet do Evropy… Kolik může stát letenka Tunis - Praha??? A on by si ji kvůli mně koupil??? Jel by kvůli mně x hodin z Djerby do Tunisu na českou ambasádu??? Co kdybychom v této hře pokračovali - s mým domněním, že to vízum nedostane jako většina před ním - a on by vízum dostal?? A já bych na něj čekala na letišti… a můj čokoládový princ by byl tu…

Popřípadě mi zbývá ta varianta, náhle zjistit, jak je to s těmi vízy pro Tunisany, a sdělit mu to s tím, že na mě dál bude muset čekat… uvidíme…

Pořád nad tím přemýšlím… a vůbec si nedokážu představit, že by přijel… úplně mě děsí myšlenka, že by byl tady se mnou… co bych si tu s ním počala??? A navíc, když jsem si přečetla, že tím, že bych byla já, která ho zve, za něj také po dobu jeho pobytu odpovědná, tak mě to vyděsilo… nést zodpovědnost za neznámého arabského číšníka… jak jsem byla bláznivá! Dokud toto nenastalo, tak jsem nad tím přemýšlela úplně jinak, teď se to celé převrátilo a já jsem z toho zmatená… to ta naše hra dospěla do zajímavého stádia. Třeba pro něj teď přestanu být zajímavá, když jsem mu sdělila, že vízum nedostane… a že tudíž nejsem jeho snadná cesta do Evropy… chtěla jsem mu tam napsat, že vízum dostane jedině, když bude můj manžel, ale to jsem nemohla… on by se té myšlenky zase hned chytil…

Naposledy mi psal předevčírem ráno… to už je moc dlouho… ale i to už tu bylo… ale napsal by mi, že je to konec, kdyby ten konec byl způsobem tím, že zjistil, že nejsem jeho cestou do Evropy? Vůbec nevím, co si mám zase myslet… proč mi k tomu něco nepoví on? Proč mi neřekne: lásko, to je mi líto, že nemohu přijet… miláčku, jsem smutný, že nebudu s tebou… habibti, myslel jsem si, že to nebude jednoduché… ano hobbi, budu na tebe čekat… cokoliv, třeba i mille bisous bez jakéhokoliv jiného nápadu… vždyť já jsem mu chtěla nabídnout všechno… Copak mu toto běžně ty jeho turistky nabízí? Nebo si konečně našel Tunisanku, jak jsem mu radila? Kdo ví… a kdo ví, jestli mu zase nenapíšu… asi napíšu… Ale má smysl něco zachraňovat, když je to takhle? Když on se tahá s turistkama, nemůžu mu věřit ani slovo a chce do Evropy???

I arabsky jsem se kvůli němu naučila… která jiná to pro něj udělala? Která jiná ho chtěla pozvat do Evropy? Která jiná s ním šla na kávu z lásky a ne z chtíče? Která jiná mu chtěla dát víc než já? Obávám se, že on toto všechno stejně nebyl schopný ocenit… stále si stojím za tím, že on milovat neumí… že on o lásce pouze vždy hovořil, ale to mu šlo moc dobře… až jsem mu to občas věřila…

Varianta, že jsem jen jedna ze deseti, dvaceti, třiceti… jeho evropských žen, je také klidně možná… a po dvou a půl měsících se už začíná zapomínat… zvlášť, když jsme spolu strávili jen jedno společné odpoledne v kavárně a u něj doma (a v jeho posteli) - nejúžasnější odpoledne z celé dovolené - a pak jedno odpoledne, kdy měl službu v hotelu… a mezikontinentálně pak už jenom hádku, rozchod a usmíření, poté co balil Lenky, a řešení otázky získání víza do ČR… docela málo pro to, abych tomu říkala vztah, ne? Každopádně je to pro mě moc hezký sen…


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka