část jedenáctná - konec číslo dvě, tři nebo čtyři...
Vyprovokovala jsem ho k diskuzi, neměla jsem to dělat, protože jsem se na sebe dozvěděla takových věcí...
Začalo to nevinně, prý si nemám myslet, že on by se chtěl prodávat... vyprovokovalo mě to k otázce, proč tedy měl potřebu mi ohledně té vojenské služby lhát... a ty jeho odpovědi, jak se z toho všeho vykroutit, mě dohnaly k tomu, že jsem mu pak řekla něco ošklivého... fils de putte!!! Ironicky mi poděkoval, nazval mě krávou, která chce jen sex (já s ním někde nějaký měla?) a já nevím, co ještě... svými slovy jsem ublížila já jemu, ubližoval i on mně...
Myslím, že teď naše historka definitivně skončila… Rozhodně nelituji toho, že jsem použila ten výraz "fils de putte", který se ho tak dotknul, protože všechno jsou jen lži, lži a lži…
Teď už mi zbývá jen zapomenout na to, jak moc mi ublížil… některé hezké vzpomínky bych si ale ráda ponechala… a jako kurz francouzštiny to bylo moc dobré, pár výrazů jsem od něj také pochytila… například "putte" :) Co mě sám naučil, dostal nakonec zpátky…
Kdybychom si nevyměnili taková ošklivá slova, nikdy bych na něj nechtěla zapomenout… doprošovala bych se jeho citů… on by nakonec třeba podlehl, vždyť už mi sám zase říkal HOBBI, a jen by se vše opakovalo pořád dokola…
Od té doby, co chtěl sbalit Lenky, jsem mu už vůbec nevěřila… a byla jsem na něj často hnusná, ale on mi k tomu dával podněty… lhal mi… lhal mi celou dobu… ale nejhorší na tom bylo to, že on si žádnou chybu na své straně nepřipouštěl… o tom, že mi nebyl schopný nic z toho, co udělal, vysvětlit, o tom už ani nemluvím…
Nikdy mi nebyl schopný dát to, co bych od vztahu čekala… nebyl mi oporou, když jsem oporu potřebovala… možná to bylo jen rozdílnou kulturou, ale mohl si uvědomit, že já nejsem Arabka a že by se ke mně tedy měl chovat jinak… fakt nevím… ale pokud není nic divného na to, když Arabové lžou svým ženám, tak ještě štěstí, že žiju v Evropě… a ještě štěstí, že mě má česká láska (sice ne tak romantická) neopustila…
***
Nemůže zapomenout na to, co jsem mu napsala... stále mi píše ošklivé zprávy, skončí to někdy? Jsem zastáncem mírnějších konců… kdybych na jeho urážky reagovala dalšími urážkami, tak asi nikdy…
Omluvila jsem se za ta ošklivá slova a popřála mu hodně štěstí...
A jeho číslo jsem si zase uložila do seznamu… přece bych mu zase někdy mohla popřát hezký den, ne? :) Asi jsem blbá… nejdřív někomu říkám, že je zkurvysyn a pak mu jako by nic chci přát hezký den… asi jsem ho moc milovala… a láska prostě velmi snadno přejde v nenávist a pak zase obráceně… Navíc jsem ho vůbec neznala… celé čtyři měsíce mi říkal jen jak mě miluje… nikdy neříkal nic, podle čeho bych mohla usuzovat na to, jaký vlastně je…
Komentáře
Okomentovat