Jak se beznaděj mění v naději...
Jak se ta má naděje jevila minule beznadějně, tak dnes už je zase nadějná... :)
Jistě je na tomhle světě mnoho věcí, které si přejeme... pokud nemůžeme ovlivnit jejich realizaci, nezbývá než nadějně doufat, že to nakonec přece dopadne... doufy, doufy, doufy :D Tak sedíme s rukama v klíně, po čase se již nechceme utěšovat planou nadějí a plamínek naděje slábne a slábne... v lepší případě se smíříme, že nedojde v naplnění snů, v tom horším nás přepadne beznaděj :(
Já si to v hlavě promítám stále v souvislosti s tím, že jde o toho jistého muže, kterého bych měla přestat potkávat... musela bych do něj být hodně blázen, abych to nějak hluboce prožívala... jo, chvíli jsem si to v hlavě řešila a bylo mi to líto, ale prostě jsem zjistila, že nemohu udělat nic pro to, abych ho udržela na místě... tak jsem se s tím začala smiřovat...
A hle! Opět mi svitla ona naděje... a najednou mám pocit, že je to spíš čára přes rozpočet :) Už jsem prostě byla smířená s tím, že to nebude, jak jsem si přála a začala jsem si sama pro sebe hledat pozitiva... takže tento obrat s sebou v tuto chvíli nese spoustu negativ :) Ale s těmi už já se zase snadno vyrovnám, stačí jediný rozpačitý úsměv onoho muže... :D
Jen aby tahla poslední naděje, která mi dnes svitla, zase nebyla tou planou...
Komentáře
Okomentovat