Minimální trvanlivost, doba použitelnosti, věčnost...
Prvotní myšlenku, kterou jsem měla včera, než jsem začala psát o nábytku, jsem v tom článku nějak zapomněla zmínit, přestože i dnes mě vede k dalšímu zamyšlení...
Nikdy jsem si nemyslela, že bych neuměla nakupovat, respektive nemyslela jsem si to do té doby, co se pro mě nakupování stalo základem pro přežití. Dřív jsem nakupovala převážně pro radost, než z nutnosti - nějakou hezkou tuniku, nové džíny nebo nějakou dobrou čokoládku. Ne že bych si teď občas nedopřála tuniku nebo čokoládu, ale už je to pouze třešinkou na dortu, protože musím nakupovat chleba, máslo, sýr, ovoce, zeleninu, maso a uzeniny, luštěniny, těstoviny, rýži, ba i olej, ocet, sůl a pepř. A kdo to zná, jistě ví, že tento seznam není rozhodně kompletní.
Když jdu na velký nákup, tak si to všechno raději píšu, sice si pak připadám divně, když si to v supermarketu čtu z papírku, ale nestane se mi, že bych na něco zapomněla. Fakt si připadám divně, protože nikoho s papírkem tam nikdy nepotkávám, přestože jsem si dříve myslela, že je zcela normální psát si nákupní seznam. Tak ale kde ho mají všechny hospodyňky nenápadně schovaný, aby na něj dobře viděly, ale aby ho neviděl nikdo jiný?
K samotnému nakupování: vzhledem k velikosti obce, ve které žiju, a k místním nulovým možnostem nakupování i jen základních potravin oplývám snahou mít doma všeho stále dostatek. Další motivací k takovémuto zásobování se je i zásadní věta, kterou na sobě většina potravin nese: "Minimální trvanlivost do..."
Takže proč si nekoupit tvaroh, když má ještě čtrnáct dní trvanlivost? Mohl by se hodit, přestože zatím nemám jasnou představu do čeho přesně... Proč nehodit do košíku tu trvanlivou vakuovanou debrecínku, když mám celý měsíc na to, abych jí snědla? Čerstvé uzeniny přece nemám vždycky možnost nakoupit. Šup s ní do košíku a doma někam dozadu do ledničky, aby se moc nepletla té čerstvě nakrájené šunčičce a brusnickému sušenému boku z mého oblíbeného lahudkářství. No hádejte, jak dlouho tam vzadu v lednici leží? Snad úplně přesně do toho termínu uvedeného na obalu.
Alespoň tohle už jsem se naučila. Prohlédnout si v ledničce, dokdy mám co spotřebovat... a v ten správný termín pro to najít využití. Takže ten datum, co pro Vás všechny znamená minimální trvanlivost, je pro mě přesným datem spotřeby. S ledničkou jsem toto už zmákla dobře, se špajzkou zatím moc ne... zrovna včera jsem se dívala na měsíc nebo dva prošlé ovesné vločky a hrách, které jsem si nevím proč jednou nutně potřebovala koupit. Využil-li by můj otec možnost připsat komentář pod článek, jistě by napsal: "To je ale datum minimální trvanlivosti, to neznamená, že pak už se to nedá jíst." (přepsáno z jeho mluvy do řeči slušných lidí ;) ), takže jsem vločky i hrách zase vrátila do špajzu... vyhodím je někdy později.
Co se týká zboží, které nepodléhá tak rychlé zkáze jako potraviny, jaká je tady doba použitelnosti? Ze zákona máme dvouletou záruční dobu, ale není to absurdní třeba u oblečení? Já osobně třeba po roce už o některých částech oblečení vůbec nevím, pokud je nenosím třeba jen na doma. Naopak jsou i oblíbené kousky, které nosím do roztrhání - zpravidla džíny, oblíbená trička a v neposlední řadě boty. Boty by si snad v mém případě zasloužily samostatný článek (můj přítel by jistě souhlasil) ;)
Elektrické spotřebiče tu mám necelý rok staré, tak nemůžu předvídat, jak to s nimi bude, ale teď mám pocit, jako by to mělo být na celou věčnost. No, pravděpodobně asi nebude... :( Téma použitelnosti řeším však častěji v souvislosti právě s nábytkem. S jeho nakupováním jsem nikdy dříve neměla žádnou zkušenost, tak asi proto...
Vyrůstala jsem celé mládí v neměnně zařízeném pokojíčku, ale tehdy jsem nad tím nepřemýšlela... V mém vlastním bytu je to jinak, jen doufám, že to neskončí jako s tím oblečením. Kdyby ano, naštěstí je tu ta IKEA, kdy nový stoleček stojí mnohdy méně, než nějaké opravdu hezké tričko. Jo, stoleček. Nudí mě můj stoleček. Chyby asi byla, že byl nakoupen s tím, aby ladil ke křesílkům. Jo, ladí... ale mě trochu nudí... mám ho asi necelého tři čtvtě roku, kdy nastane čas ho vyměnit za nový?
Když je levnější než to tričko, proč nad tím tak přemýšlím? Tričko bych neřešila a dala ho do tříděného odpadu, kdyby mi už hodně dlouho leželo nepoužíváné ve skříni. Na nábytek však žádný tříděný odpad neexistuje, fakt se předpokládá, že je to už na věčnost?
No, i kdyby si to všichni mysleli a není možnost, jak ho zlikvidovat, já mám své oblíbené krbovky... jen nevím, jak bych mému otci - to je ten, o kterém jsem psala výše - vysvětlila, aby mi půjčil sekyrku...
Komentáře
Okomentovat