Nikdy nekončící téma aneb fóbie dnešního dne
Fóbie... Existuje někdo, kdo se nikdy nebojí? Určitě i Vy znáte ten pocit, kdy se ve Vás všechno sevře a srdce bije na poplach. Ať jsou to uzavřené prostory, havěť typu hadi nebo pavouci, neopodstatněný strach o sebe sama nebo Vaše blízké, hrůza z výšek, bouřek nebo tmy... každý má z něčeho strach. Někdy je to pro ostatní až nepochopitelné, co jiné může enormně děsit. Pokud Vás to zajímá více: Fóbie - Wikipedie, Seznam fóbií - Wikipedie (doporučuji použít k porozumnění článku ;) ).
Co se mě týká, bojím se hadů, jakýchkoliv... slepýš nebo užovka, to je jedno, obcházím je uctivým obloukem a, když se jim úspěšně vyhnu, nápadně zrychluji chůzi. Ale proč o tom chci psát v prosinci a navíc s nadpisem "fóbie dnešního dne"? No, hada jsem dnes opravdu nepotkala, takže ofidiofobie je dnes out, ale srdce mi bušilo úplně stejně, jen jsem šla přímo do jádra a žádné obcházení se nekonalo... pro sbírání zážitků udělám cokoliv, fóbie nefóbie.
S bušícím srdcem a rozklepanými koleny jsem se vydala vstříc setkání s tím, který se tu nenápadně vkrádá snad do každého mého článku - chtěli byste znát třeba alespoň jeho křestní jméno? Hezky jsem si to naplánovala: nezávazně prohodit pár slov, nějaký ten úsměv a rozpačitý pohled. Ale fóbie - pravděpodobně androfobie - to jaksi nedovolila, nedovolila mi promluvit - mám pocit, že on to má stejné, také moc nemluvil (na venustrafobii si úplně nefandím, tak že by gynofobie? nebo zrovna gamofobie? ;) ). Jen těmi úsměvy jsme ani jeden nešetřili a pohledy nebyly rozpačité, ale tak nějak radostné.
Bohužel jsem náš společný čas, který jsem mohla využít na sbírání zážitků, promarnila myšlenkami na to, jak začít rozhovor, aby to nebylo křečovité (asi kairofobie nebo ergofobie). Možná to mohla být i lalofobie a nebo také třeba jen ta cedulka nad jeho hlavou: NEHOVOŘTE ZA JÍZDY S ŘIDIČEM...
Ale Vy - mí čtenáři - máte štestí, že přes všechny mé fóbie se mě stále ještě vyhýbá akrifobie.
Komentáře
Okomentovat