Jak jsem se rozhodla stát románovou hrdinkou

Asi jsem v mládí příliš mnoho četla... a nevhodnou literaturu! A nikdy mě nikdo neupozornil, že v reálném životě to nefunguje jako v dívčích románech, které jsem pravidelně dostávala pod vánoční borovičku.

---

Modelová situace 1: hrdinka se zamiluje do úúúúžasného kluka, který však nemá špetku charakteru, ona zaslepená láskou si toho není vědoma a usiluje o jeho přízeň, následně možná prožívá i zklamaní... když náhle zjistí, že její soused je vlastně hodnej kluk a že mají hodně společného... a hle, on už jí dávno miluje!

A tak jsem se zamilovávala v domnění, že ten daný sice není ten správný, ale že je to jen začátek k tomu potkat pana Úžasného.

Modelová situace 2: hrdinka neoplývá dokonalou krásou, ba možná má i nějaký handicap, a trpí nepřekonatelnými mindráky... když tu náhle objeví někdo krásu její duše!

A tak jsem se utěšovala tím, že jsem vpodstatě hodná holka a jednou to někdo zjistí a nebude moct beze mě žít.

Modelová situace 3: hrdinka se platonicky zamilovává do osoby mužského pohlaví, ten si jí však vůbec nevšímá, maximálně jí bere jako kamarádku... a samozřejmě nastane obrat a velká láska je na světě.

A tak jsem se platonicky zamilovávala doufajíc, že můj cit třeba bude opětován, že tomu jen teď nepřejí okolnosti, ale že to se časem rozhodně změní.

Modelová situace 4: hrdinka miluje hrdinu, hrdina miluje hrdinku, přesto jim něco brání - byť jen nedostatek komunikace - býti spolu... Po vyložení maximálního úsilí překážky padají! Jak jinak?!

A tak... hmmm, já vlastně nejsem spisovatelka, ale hrdinka, že? A pokud by se muž pro mě soužil láskou, tak jako správná hrdinka bych to přece nevěděla... Právě jsem asi přehodnotila situaci, už nechci být aktérkou, ale chci být tou autorkou, která to celé do puntíku naplánuje a tak se prostě stane! A pak teprve tou hrdinkou...

Když tak nad tím přemýšlím, tak spisovatelkou jsem si byla vždy, jen my moc nešly ty happy endy... hrdinkou nakonec také, jen jsem neuměla žít tak svižně a všechno mi trvalo nějak déle... a když to v tu chvíli byl happy end, tak život šel zase dál a ten happy end nebyl vrcholem všeho, ale jen drobná vyvýšenina na pomyslné křivce vývoje našeho života.

Nakonec možná těch happy endů bylo v životě už více, takže v konečném efektu: kam se na mě hrabe taková románová hrdinka?