Očekávání od budoucna

Něco si přejete... něco, co se asi nesplní. Zvládáte-li umění autosugesce, možná se s tím na oko smíříte a žijete myšlenkou, že to, co nenastane, je pro Vás v konečném efektu výhodnější.

---

Zpočátku se to tak opravdu jeví, protože tím předejdete následnému zklamání, když Vaše představy nebudou naplněny. Jde to vcelku snadno najít pár výhod a těmi se utěšovat... V případě poctivé autosugesce se Vám nakonec povede přesvědčit sebe sama.

Co se ale stane, když ta zdánlivě neměnná budoucnost začne mít obrysy toho Vašeho původní snu? Z mé zkušenosti: vůbec nevím, co je teď pravda. Jestli chci, co jsem chtěla, nebo jestli už chci, co jsem nechtěla.

To je vcelku velké riziko celé věci. Nakonec mi neudělá dobře ani jedna z variant... Budu mít, co jsem chtěla, ale budu zklamaná, protože výhodnější by přece bylo to nemít. Nebudu mít, co jsem chtěla, a budu zase zklamaná, že to nemám. Asi to bude tím, že tu autosugesci úplně nezládám.

Takže? Přemýšlím nad pointou... třeba nechat život plynout a očekávat budoucnost bez očekávání? To nezvládám. Tak nevím... Jedinou variantou by bylo vědět, co se za týden stane... a já bych měla příležitost se s tou budoucností nějak smířit a připravit se na ní.

Ó, má budoucnosti, pověz mi co mě čeká.