Totálně závislá tvářící se nezávisle

Přemýšlím nad úvodem k článku a zrovna mi odbíjí mé "věžní" hodiny nově nainstalované v notebooku... seděla jsem tu, když odbíjely před hodinou... seděla jsem tu, když odbíjely i před dvěma hodinama... Takže první závislost je jasná!

---

Ta další, která mě trochu trápí, respektive, která mi teď způsobuje jakési vnitřní prázdno, je závislost na muži. Vůbec ne na tom muži, který se zatím pořád vkrádal do mého blogu a který má dokonce i své jasně dané vyobrazení v mém životě v obrázcích! Úplně jiný muž mi teď bytostně chybí... Kdo mě nezná asi je teď trochu zmatený - že je to moc mužů? Asi budu muset v blízké době napsat článek na téma, kolik místa může být v jednom dívčím srdci a jaké druhy citů se tam mohou skrývat. _{(tady je)}

Ale to až příště... Teď něco o tom muži, vedle kterého jsem se ráno probudila a byla na něj protivná, protože jsem prostě protivná, kdykoliv se ráno musím probudit v nelidskou dobu. Ráno jsem si s ním sice povídat nechtěla, ale zato v noci nejlépe až do rána... když usnul, tak jsem se na něj v noci alespoň dívala (pokud jsem do něj zrovna nešťouchala, aby se trochu posunul ;) ). Vůbec jsem se s ním nevyspala, přesto bych ho chtěla mít zase ve své posteli...

Je to láska, ale pravděpodobně už přešla v jakousi závislost. Kde je ta křehká hranice? Když ho objímám a nechci ho pustit, když odchází, je to láska nebo už závislost? Když si bez něj neumím představit jediný pracovní den, aniž by on byl také v práci, je to láska nebo už závislost? Když mu říkám "Neee..." místo, abych se s ním loučila, když on se loučí se mnou, je to láska nebo už závislost? Když je mi tu teď bez něj smutno, je to láska nebo už závislost?

Mám pocit, že jsem na něm závislá. Je to on a přesto je to má nejlepší kamarádka, říkám mu všechno - zná i odkaz na můj blog a ví přesně, kdo je to zvíře z mých obrázcích. To už snad nemá ani z mé strany nic společného se závislostí... to je něco nepojmenovatelného. A já to dělám přesto, že jsem na něm závislá, že si neumím představit můj život bez něj... zkouším ho, kam až mě nechá zajít, v čem všem mě bude podporovat, s čím mi pomůže...

Zatím mi to prochází, přestože mi říká, že žádný jiný by mi to netoleroval... je to z jeho strany láska nebo už závislost?