Šnečku, šnečku, vystrč růžky...
Tak že bychom si zase uvařili nějakou francouzskou specialitu? Chuť ochutnat tradičně kulinářsky upravené hlemýždě by u mně byla, třeba zapečené s bylinkovým máslem - po burgundsku... ale odvaha do jejich přípravy?
Teoreticky jsem to nastudovala... je to levnější, než jít do obchodu koupit půl kila hovězího. Můžete použít materiál, který dá Vaše zahrada, případně i ta sousedova. A dokonce je to ještě snažší, než třeba s mrkví - o tu se totiž musíte starat, okopávat a zalévat, než ji půjdete sklízet. Hlemýžď se zaopatří a vykrmí do konzumovatelné velikosti zcela sám. Jen narozdíl od mrkve oplývá schopností pohybu, takže musíte dobře hledat! Ale je to kompenzováno tím, že šneci jsou prý nejchutnější, když se nasbírají na jaře - to je výhodné, než Vám vyroste mrkev, už víte, co si domů ze zahrady odnést...
Když nasbíráte potřebné množství - že by jen jednoho na ochutnávku? - umístíte je doma do krabice, nejlépe nějaké dřevěné bedýnky samozřejmě s víkem, aby se Vám oběd nerozutekl, ale také s otvory na přísun kyslíku, a necháme je zbruba týden postit. Jen doufám, že to přežijou a neumřou hlady. Snad ne, ale ty nejkulinářštější receptury radí živit je směsí mouky a koření, aby získali ještě pikantnější chuť. Pokud šneky nasbíráte v zimním období, zdlouhavá procedura s půstem není nutná, ale autor této rady asi nepředpokládá, že byste bydleli v horách jako já... no, přece nepůjdu na šneky s lopatou na sníh.
Tak hlemýždi se pročistili zevnitř, je čas na úpravu exteriéru... propereme, propereme a propereme... další návod byl řádně prosolit a pak teprve proprat... tak nevím, zatím jsem nemusela řešit, který způsob je ten nejsprávnější. Pak se dají krátce povařit, vytáhnou se vidličkou ven z ulit a odstraní se vnitřnosti (cituji z použitých zdrojů: "zbavíme černého ocásku", "vytrhneme černý váček" nebo "odstraníme zatočený koneček") a znovu se properou ve slané a octové vodě, abychom je zbavili slizu. Pak už se jen dvě až tři hodiny vaří v masovém, zeleninovém či kořeněném vývaru. A jsou konečně připraveny ke kuchyňské úpravě, třeba k tomu zapékání, kdy je vrátíte zpět do jejich řádně vyčištěných domečků a dvířka zavřete česnekovo-bylinkovým máslem.
Teď přemýšlím, jestli by přece jen nebylo jednodušší nakoupit a uvařit to hovězí nebo schroupnout tu mrkvičku, ale tu chuť přece už známe. Kdysi jsem někde slyšela nebo četla, že hlemýždi svou chutí připomínají kuřecí žaludky, které já mám moc ráda a naopak můj miláček je vybírá z polévky, když je tam nakrájím. Chutnají mi i různé mořské potvůrky, jako třeba chobotničky, sépie nebo mušle, takže si myslím, že hlemýžď je jasná volba, co uvařit příště...
Jen to trošku naráží na můj odpor k syrovému masu. Absolutně nesnáším pohled na syrové maso. Jednou v životě jsem vařila polévku s játrovými knedlíčky, jednou jedinkrát a asi to bylo naposledy, protože úpravu jater v knedlíčky můj žaludek prostě nezvládal... A hlemýžď je v počátku nejen syrové maso, ale i živé maso, a k tomu pěkně slizké. A propos, když mluvím o tom, že je živý... zajímalo by a nikde jsem se nedočetla, kdy ten hlemýžď umírá. Předpokládám, že hlady nezemře, nechtěla bych ho ani utopit, až ho budu propírat, a přiznám se, že varianta se solí mě zarazila úplně z důvodu, že sůl je známým hubícím prostředkem slimáku, kteří nám ničí zahradu. Vždycky jsem si představovala, že všechny ingredience typu "plži, mlži, hlavonožci" a raci a krabi se háží do vroucí vody živí, aby se zachovala jejich maximální čerstvost. No, a k tomu všemu jsem typ člověku, který by skoro ani mouše naublížil... natož šnečkovi. Tak nevím...
No, nakonec mám celou zimu, abych si rozmyslela, jestli bych nějaké ty šnečí speciality mohla zařadit do jídelníčku... Miláčku, přijdeš na oběd? ;)
Komentáře
Okomentovat