I zázraky se dějí!

Snad proto, že už jsem na zázraky téměř přestala věřit, snad proto, že už jsem se všech snů chtěla vzdát, snad proto, že jsem v něm dnes nejdřív ani neviděla anděla, nezdály se ty bariéry mezi námi dnes tak nepřekonatelné... Prostě jsem se ho jen zeptala, jak se mají "tam u nich".

Že mě nepoznáváte? Sama jsem se divila, že mluvím, i když jsem zrovna oslněna mužem... :)))

---

Jako že mu to dnes opravdu moc slušelo!!! Šéf se na něj možná zlobil, tak si zase uvázal i kravatu... kdyby měl ještě bílou a ne světle modrou košili, tak by byl mezi kolegy dokonale maskovaný. Jenže já bych si ho i v davu našla! :) Anděl je prostě jenom jeden!

A to jsem dopoledne na něho neměla ani trochu hezké myšlenky a říkala jsem si, že kvůli němu přece nebudu bláznit jako puberťačka, ale jen co jsem ho viděla, zapomněla jsem na všechno, co mi hlavou proběhlo do toho okamžiku! A co teprve později! :)))

Šli jsme spolu po schodech - připomnělo mi to, jak jsme spolu takhle šli téměř na den přesně před rokem (viz moje dnes přidané pokračování andělského deníčku) - respektive nejdřív jsme šli každý zvlášť a až později spolu. Až když jsem na něj promluvila... ne, nebyl to nikdo jiný! To já jsem mu položila zcela nezávaznou otázku... a on tu odpověď rozvedl do nebývalých rozměrů... a andělsky se u toho usmíval! A já se divila tomu, co říká (ač jsem to všechno dávno věděla - a podotýkám, že mi sděloval informace, které by mi asi nesdělil, měl-li by pocit, že jsem psychopatkou ;) ) a kladla mu další doplňující otázky... :)

Líčím to vznosně, ale trvalo to jen po tu chvíli, co jsme šli po schodech, a pak jsme každý šli do jiných dveří... oba jsme se drželi za kliku těch svých, já ne a ne tu svou zmáčknout, protože otevřením dveří měl náš rozhovor skončit... a to jsem zrovna začínala mít pocit, že všechen ten flirt beze slov, který mezi námi kdysi byl, se najednou vrátil. A byla i slova! Tedy jen jakási snaha (a pouze z mé strany), takže opět nečekejte, že jsem se nějak předvedla... ;)

V jednu chvíli mi říkal, že se svou prací asi skončí (doufám, že to nemyslel vážně - však to už také říkal před rokem - opět viz mé dnešní pokračování andělského deníčku), načež jsem mu nemohla neříct, že ne! Že kdo by sem potom jezdil?! Jak krásně se potom usmál! Možná měl radost a zalichotilo mu to... po chvíli ale řekl jméno jednoho kolegy. Že prý ten. Protestovala jsem a říkala jsem mu, že to by bylo pěkně hloupý!

Já nechci jiného než mého anděla!!!! :)))))

Zázraky se dějí!

Anděl se vrátil!

A zase se vrátí...

A já už se na to moc těším!!! :)