z mého andělského deníčku (část devátá)
aneb Jak jsem si myslela, že jsem pro pana anděla udělala dobrou věc
11. září 2008
Psychicky jsem to nezvládala... ani když jsem na něj čekala a už vůbec ne, když jsem na něj čekat přestala... to jsem skoro brečela :( A ještě teď mi teče slza po tváři...
Už když jsem si ráno oblékala spodní prádlo, vybírala jsem si ho s tím, že přijede Josef a že i spodní prádlo musí být dokonalé... dala jsem si záležet i na líčení, teda ne že bych to nějak přeháněla to ne, ale chtěla jsem se mu prostě líbit...
Vlastně už od včerejška jsem byla mírně nervózní, ale jak on se blížil, bylo to horší a horší... úplně mě z toho rozbolelo břicho... po desáté to bylo nejhorší... a s každou minutou se to stupňovalo... ale seděla jsem na místě... vůbec jsem ho nešla vyhlížet z okna, jestli už jede a jen jsem poslouchala zvuky za dveřmi a několikrát se mi zdálo, že už tam je... ale vždy se mi to opravdu jen zdálo :(
Pár minut před půl jedenáctou jsem to už nevydržela a šla jsem se podívat z okna... jeho Crossway stál vedle budovy... Stále jsem si říkala, že určitě ještě přijde... Ve tři čtvrtě na jedenáct jsem v sobě začala živit tu naději, že se tedy naobědvá a přijde... ve čtvrt na dvanáct nic... v kantýně jsem ho také neviděla :( A tak jsem zase pospíchala z oběda, aby mě třeba nehledal... no, a zase nic... Kdy mi to došlo, že vlastně vůbec nepřijde? Za pět minut dvanáct...
Ve dvanáct normálně odjel, aniž by za mnou přišel... a to jsem mu chtěla pomoct! :( Nestál o pomoc, protože jsem to byla já, kdo mu chtěl pomáhat? Možná... i když je to paranoidní, když si myslím, že by se mi nechtěl nějak zavázat... k tomuto názoru jsem dospěla až později, spíš jsem si to celou dobu vysvětlovala tak, že on ten zápis prostě neměl s sebou... vždyť se to dozvěděl včera, že o ten zápis máme zájem... a to ho u sebe pravděpodobně neměl... domů už nejel, protože spal na nocovně... No tak třeba přijde příští týden... ale raději si nebudu dělat iluze... nechci to už příští týden prožívat jako dnes...
Je mi to tak líto... pořád ho omlouvám a říkám si, že se to nějak vyřeší... že ten zápis dnes s sebou prostě neměl... nebo za mnou prostě jít nechtěl... nevím... třeba se bál jako já... Ani jsem kvůli němu skoro nespala a první věc, na kterou jsem ráno myslela bylo, že on za mnou dnes přijde! Třeba... třeba to měl také tak a prostě za mnou jít nemohl... fakt nevím... myslím, že to teď nebudu řešit...
12. září 2008
Zajímavé, že dnes už si to pořád vykládám tak, že prostě nechtěl, abych to byla já, kdo mu bude pomáhat :) Ale to je asi úplný nesmysl... nechám tomu vývoj, pravděpodobně s tím zápisem přijde příští týden... už si to zase představuju v živých barvách... zase s ním v mé hlavě chodím dolů ke kopírce...
Zase si čtu historické zápisky... ty první měsíce byly stejně nějak kouzelnější... pak se z toho začala stávat posedlost... ze mě se stala cestující, z M. žárlivý přítel a ze mě stíhačka, pak hackerka a teď i nežádaná zachranitelka... kam až to povede?
13. září 2008
Dočetla jsem své zápisky až do konce... zajímavé je, že si nevzpomínám na to, jak jsme se spolu potkávali před pár týdny, ale to, jak jsme se vídali začátkem roku, si pamatuju naprosto přesně... že by to pro mě nebylo už tak důležité jako tehdy? Asi to má nějaký vývoj... tehdy jsem měla sníky, že za ním pojedu do V. na víkend, že se sejdeme v Praze, že s ním budu spát na nocovně... a teď? Teď už jen sním o tom, jak si přinese policejní zápis.
16. září 2008
Zítra přijede... Přijde? Doufám v to, ale nechtěla bych zase být zklamaná...
17. září 2008
No, zklamaná nejsem... akorát si říkám, že on si musí myslet, že jsem blbá - ach, ten náš dialog! :) No ale třeba ne...
Čekala jsem na něj... v devět jsem začala být nervózní... a co teprve v deset! Pár minut po desáté jsem se šla podívat z okna - nikde jsem ho ale zatím neviděla... Čekala jsem dál... byla jsem nervóznější a nervóznější... Tušila jsem, že už musel přijet, ale pořád nešel. Tentokrát jsem to čekání vzdala (nebo to prostě nemohla vydržet) už v půl jedenácté a pět minut, potřebala jsem jít na vzduch...
Vyjdu ze dveří budovy a vidím, jak Pepinek jde s vrátným k těm dveřím, ze kterých jsem vyšla... nevěděla jsem, co mám udělat a následovala první šílená reakce, která mě napadla - nesla jsem v ruce nějaké doklady a v tom šoku, že tam Josef je, jsem na něj těmi doklady na půl složenými namířila a říkám mu něco v tom smyslu: "Vy mi nesete ten policejní zápis!" Přitakal na souhlas a já ještě dodala: "Já jsem vás čekala už minulej týden..." Tak zase říkal něco, že ho zapomněl nebo co... no nevím, on pořád mluvil strašně potichu, občas jsem ho neslyšela vůbec...
Vrátný nám otevřel dveře, takže jsme se spolu rázem ocitli na chodbě... byla jsem z něj tak mimo, že některé okamžiky v paměti prostě zase nemám... já si mu o ten zápis řekla? Možná, protože jsem ho pak měla v ruce a říkala mu, že si z něj udělám kopii, že tenhle je jeho... šli jsme spolu ke kopírce... snad jsme ani o ničem nemluvili... možná jsem se ho ptala, kolik mu tam teda chybí, protože jsem se to marně snažila vyčíst z toho zápisu... fakt nevím, jak ta konverzace u kopírky probíhala...
Když jsme zase ocházeli, tak se ho ptám: "Co s tím teda uděláme." Nevím, co odpověděl... prostě si to nepamatuju... Ale asi jsme v tu chvíli museli mít jasno v nějakém čísle, protože jsem mu pak říkala, ať teda odvede o to míň, že kolegyni do V. zavolám a že se s ní domluvím, aby s tím neměla problém... On - stále s tím jeho něžným rozpačitým úsměvem - jestli na to není potřeba nějakej papír :) Tak jsem zamávala rukou s tím jeho prokolem, že mám tenhle a že mi tenhle stačí... To jsme stáli spolu dole pod schodama a já se zády opírala o zábradlí a prohlížela si ho - jeho košili s ohrnutým rukávem, vestu z pod které mu zase na zádech koukala košile, jeho poďobaný obličej do hladka oholený... :)
Vím, že jsem mu tam také říkala něco o tom, že je blbý, že jeho šéf k tomu nezaujal žádné stanovisko... tak konstatoval, že ne... Asi stále moc nechtěl uvěřit tomu, že by přišel odvést tržbu a že by tam měl nechávat o dohodnutou - už vážně nevím jaká to byla, asi tři a půl tisíce - sumu méně... a ptal se na to, kde zůstávají odpočty ze strojku... tak jsem mu říkala, že ty zůstávají ve V.... ale, že jestli je chce vidět, že se můžeme jít podívat ke mně do počítače...
Tak jsme šli spolu nahoru, nesměle pozdravil mé kolegyně, já jsem otevřela program, kde mám data ze strojků... ptám se ho, kdy se to stalo... nevěděl... koukali jsme do toho protokolu (respektive já, on neměl brýle), chvíli jsme hledali v počítači, až jsme se domluvili na té sumě, kterou si prostě nechá a odvede o to míň... fakt tomu asi pořád nechtěl věřit! A to jsem mu to řekla už několikrát!
Vlastně jsem už předtím chtěla jít za kolegou, takže když jsem měla naší záležitost za vyřízenou, tak jsem se jala k odchodu... odcházel se mnou, aniž by se s mými kolegyněmi rozloučil, jak byl zmatenej... na druhou stranu já na něj pořád mluvila...
Když jsme šli spolu dolů po schodech, tak se téma mírně změnilo a mluvil zase on... že je mu hlavně líto, že přišel o všechny doklady... říkala jsem mu, že jsem to slyšela od kolegyně a že říkala i, že kvůli tomu chtěl i skončit... tak mi zase říkal, že nejen kvůli tomu, že to je víc faktorů... že když jezdí velký dálky, že ho bolí záda... ale že když má pak volno, tak že se to zase srovná... na to jsem reagovala myšlenkou, že z V. nebo P. do S. je to dálka (?! :D)... fakt šílené myšlenkové pochody!
Přešli jsme celý dvůr, došli jsme až před kantýnu... tam mi zase říkal, že se jde podívat, jestli má napsanej oběd... že na to pořád zapomíná... Možná jsem reflektovala tak, že jinak by měl asi hlad... ale fakt nevím... Šli jsme spolu po těch schodech nahoru, já první (do všech dveří jsem také chodila pořád první) a začala jsem zakopávat mojí odlepivší se podrážkou o schody... konstatoval, že by to chtělo nové :)
Rozešli jsme se, on do té kantýny, já za kolegou. Pak jsem šla zase k sobě a přečetla jsem si zápis od něj... sugestivně napsáno! Nevím, jestli budu v noci spát! :( Ale jinak jsem byla tak v euforii, že jsem nebyla schopná jakékoliv práce... A to ještě nebyl všemu konec... nehledě na to, že jsem pořád vzpomínala na to, co jsem všechno Josefovi chtěla říct... a zapomněla na to...
Když jsem šla jsem z oběda, on zrovna vyjel z myčky... přidělával si zrcátko... chystal se odjet a chodil tam kolem autobusu, tak jsem šla za ním! On vstřícně vykročil směrem ke mně, když viděl, že jdu za ním... řekla jsem, že bych měla ještě jednu prosbu... že by teoreticky měl dostat ještě papír o tom, že vyšetřování se odkládá a že pachatel je neznámý a že jestli by nám ho potom zase mohl doručit... tak mi to přislíbil a zase začal rozebírat tu částku, na které jsme se předtím domluvili... a to už jsem byla u něj v Crosswayi! On vytáhl ten zápis zase z desek, nasadil si brýle... nevím teda, co tam ještě chtěl vyčíst... ale řekla jsem mu, že jak chce, ale že už si teda výši těch odpočtů přesně nepamatuju... nakonec jsme si vzpomněli a došli jsme k těm konečným 2.995... nevím... hlavně, že jsem byla u něj v Crosswayi... to on už měl dávno skoro odjíždět!
On tam stál se zápisem v ruce, já vedle něj, opírala jsem se opět o zábradlí (kdybych se asi neopírala, tak by to se mnou dnes muselo švihnout!)... a zase si toho moc nevybavuju, krom jeho rozpačitého úsměvu a něčeho nedefinovatelného, co mě tak přitahuje, v obličeji... on je prostě miláček! Když jsem záležitost považovala za vyřízenou, tak jsem se měla k odchodu... když jsem šla za ním do Crosswaye, tak na mě ve dveřích nakapalo... když jsem odcházela, tak mu ještě říkám, že mu tam z toho prší... tak mi jen řekl, že byl v myčce :)
Řekla jsem mu už jen, ať se má hezky a nashledanou... pravděpodobně se se mnou také rozloučil... a určitě hezky...
No, ale kde jsou ty díky? Kde jsou úsměvy? No úsměvy byly to jako jo... ale čekala jsem větší nadšení, když mu takhle pomáhám... M. říkal, že možná ani nepochopil, že dělám něco, co bych normálně nedělala... No nevím... každopádně, já strávila několik okamžiků s Josefem a jsem z toho v euforii :D Jen nevím, co dál?
Ano, i takhle může přemýšlet slečna, které tehdy bylo 27 let! A nestydí se za to! :)
A fakt si nemyslí, že by byla psychopatka... :D
Komentáře
Okomentovat