Tajemný čaroděj
Mého anděla (skoro) znáte. Dodržím-li terminologii, já jsem jeho vílou, která ho chce uhranout. Jako ten můj má svou vílu, která se na něj významně dívá a její vztah k němu není možné úplně přesně specifikovat...
Teď jen pojmenovat vílu pro případ, že jí je muž, a můžu Vám vyprávět o svém vílím muži. Vílák je hloupé, tak třeba čaroděj. Možná zlý a možná hodný...
Jak se na mě dnes zase díval! Nejednou jsem zaznamenala jeho pohled. Upřený pohled. Skoro mi připomínal ty mé dlouhé pohledy na pana anděla, když si zrovna myslím, že se nedívá. Jakmile si ale mých pohledů všímá, rychle pohledem zase mizím. A stejně tak i s tím mým čarodějem...
Několikrát jsem si dnes - a dnes to rozhodně nebylo poprvé! - všimla jeho pohledu, když jsem se bezděky zadívala jeho směrem. A jako stydlivá dívka jsem se na něj zase okamžitě dívat přestala. V jednu chvíli mi byl jeho pohled, za kterým nevím, co se skrývá, až nepříjemný a jako malá bojácná holčička schovávající se za máminou sukní skryla jsem se za svým mužem. Protože co kdyby onen čaroděj už znal ta správná kouzla a čáry, kterými by mi učaroval? Hm?!
On ten čaroděj totiž ještě není úplným čarodějem. Je to jen takový čarodějnický učeň! Nedochůdče.
Do toho, aby byl úplným čarodějem, mu ještě hodně chybí. Alespoň z mého úhlu pohledu... Potřeboval by zmužnět, ale těžko říct, zda-li se mu to ještě povede, už je dávno letech, kdy by měl vizáží připomínat spíš muže než chlapce. Potřeboval by trochu pobrat na serióznosti a pochopit, že ne vždy je možné přijet na koloběžce a v tričku. Potřeboval by více životních zkušeností, aby prostě zmoudřel. Však ona s tím moudrem přichází občas i mužnost.
Ale jistě je to jen subjektivní. Možná, že na obyčejné smrtelnice kouzla čarodějů i čarodějnických učnů platí... ne však na víly!
A stejně tak víly mohou okouzloval smrtelníky! Ne však anděly!
Komentáře
Okomentovat