Že bych měla málo barevnou hlavu?
Jestli prý bych se nechtěla objednat k seriózní kadeřnici, že by mi třeba něco pořádného udělala s vlasy... a ne pořád jenom ty mé amatérské domácí úpravy. Že bych si nechala udělat melír? Jo, ten bych chtěla. Dokonce jsem si na něj už asi před půl rokem koupila barvy, že si nějakou barevnou kreaci na hlavě vytvořím. Ale copak můžu nějaké pramínky zesvětlovat a jiné zase do červena zabarvovat, když tohle už má na hlavě melírová kráska? Jo, ta, co jsem s ní jela autobusem už minule...
A nebo právě proto, že takový melír má už andělova.........andělova "nevímco", tak bych takový melír měla chtít?! Protože to, co dokáže ona (krom toho melíru zatím), uměla bych mému andělovi předvést také. Jen tam seděla na přední sedačce, krom několika vět s panem andělem nepromluvila a jen se prostě vezla. Pravděpodobně s ním vyjela někdy velmi brzo ráno odněkud z andělského kraje, strávila s ním dopoledne, vzal ji na oběd a pak ji zase vezl domů. Ještě, než jsem zahlédla její pruhovaný svetr, měla jsem tušení, že ji uvidím, respektive některé indicie tomu nasvědčovaly...
Jakmile se domněnka potvrdila, jen jsem na všechno rezignovala. Tentokrát mě to nepříjemně nepřekvapilo, ani nijak zásadně nezklamalo. Osvobodilo mě to od ztrapňování se v křečoviných pokusech o konverzaci s panem andělem. A navíc, jak jsem si ji tak nenápadně prohlížela, nějak podvědomě jsem si byla jistá (i když to jiště může být zcestné), že on s ní nic nemá... že ona v jeho životě není tou, kterou mi ty nejčernější myšlenky jeden čas našeptávaly, že je. Jen stále nevím, kdo to je.
Chce se mi říct "holčička", protože z mého pohledu to tak vypadá. Netipovala bych ji snad ani dvacet. Ani bych o ní netvrdila, že je hezká, ale z pozice ženy (a navíc zaujaté) to soudit nemohu. Ten její obličej mi přišel tak nějak "rypáčkovitý". Krátké vlasy, hodně blond a pár červeno-fialových proužků, ve vlasech sluneční brýle. Pruhovaný svetr a krátké džíny. Znáte ji někdo? :)
A co se pana anděla týká, tak byl včera nějak nervózní a zcela nesvůj. Asi jsem ho šokovala už jen tím, jakou jsem mu nahlásila cílovou stanici, protože mám dojem, že mi ani neodpověděl na pozdrav. Na cestující byl nečekaně protivný a vůbec se mi nějak nezdál... Uvolněně vypadal, až když mi říkal "na shledanou"...
Když "na shledanou", tak "na shledanou". Já se zase vrátím... třeba s tou barevnou hlavou... :)
Komentáře
Okomentovat