Jejich a moje polínka
Udělala se taková zima, že jsem jednu chvíli zvažovala, zda nezažehnout oheň v krbovkách...
A vzpomněla jsem si také na Meluzínu - někam zmizela, možná z nedostatku tepla v komíně. Třeba se vrátí, až tam pro ni vytvořím útulné prostředí...
A nejen já jsem začala myslet na topnou sezónu...
Ona jemu nedá ani polínko! A to on tam jako celou zimu bude mrznout, když na dříví nemá peníze? To ať si ona jako nemyslí! Jemu jako rodiče neposkytli vzdělání, že si nemůže vydělat na dříví? A jí nevadilo, že celé roky se topilo dřívím, které obstaral on? Ať se nad sebou laskavě zamyslí!
Už si ani všechny ty nesmyslné argumenty hádky o dříví, která se ke mně zcela zřetelně nesla z bytu o patro níž, nepamatuju. A že jich bylo! Tenhle nesmyslný dialog dvou společně žijících - podotýkám však, že rozvedených - lidí trval možná dobrou hodinu!
A tak si potom říkám, že vlastně můžu být spokojená. Polínka mi nikdo neupírá a do krbovek si jich můžu naházet, kolik chci a v jakých intervalech chci...
Však na čem jiném by mohlo záviset teplo rodinného krbu než na polínkách?!
Komentáře
Okomentovat