Leštěnka a jiné věci

Leštěnka je moje auto. Leštěnka to je, když ji mám ráda. Dnes to byla Leštěna! Asi se špatně vyspala a rozhodla se, že dneska bude prostě brzit. A tak brzdila, i když jsem nešlapala na brzdový pedál! Leštěna pitomá!

---

Přesto mi jí bylo líto, když jsem ji viděla nad mou hlavou na heveru... bez předních kol. Vypadala, že je smutná... a to kolem ní běhali samí chlapi, aby mi jí uzdravili. A nejvíc se naběhal můj přítel, abych záchranou akci pro Leštěnu zorganizoval.

Leštěnka má sestru. Jmenuje se Matněnka. Matněnka je auto mého přítele. Má ke svému vozu citový vztah, protože co prý jsme s ní už všechno prožili?! Dnes jsem zjistila, že i já mám nějaký vztah k mému autu... měla jsem o Leštěnu trochu starost, když jsem nevěděla, co s ní je.

O tom, že před spaním přikrývám plyšového oslíka, už jsem tu psala. Občas mu i něco vyprávím... možná je to úchylné, ale s kým si mám povídat, když jsem tu celé večery sama. Evidentně můžeme i k věcem mít citový vztah.

Do některých věcí se zamiluju hned v obchodě, takže bez nich ten obchod logicky nemůžu opustit. Ať už oblečení, boty nebo nábytek, jak jsem to tu již líčila, nebo různé dekorace do bytu. Některá láska je pomíjivá, některá déletrvající a jiná věčná, respektive v případě bot a oblečení do roztrhání. Z nábytku něžně otírám prach, vyprané tričko láskyplně skládám, boty obřadně ukládám do botníku. Jsem háklivá na zacházení jiných s mými oblíbenými věcmi...

Mezi ty patří i řada knih. Miluju knihy! Často chodím do knihkupectví a často si odtud odnáším domů nějaké úlovky. Beru je do ruky, listuji jimi a plánuju si, jak si je přečtu... Vždycky jsem ráda četla, ale poslední dobou to odkládám na nějaké "až". Když jsem rekonstuovala byt, říkala jsem si, jak budu číst, až byt bude hotový a já si tu budu bydlet... Bydlím tu osm měsíců, mezitím jsem si koupila další knihy a zařadila do knihovničky, abych se na ně občas podívala. Občas dojde i na to, že se začtu, ale je to bohužel velmi sporadicky. V nočním stolku mám odložené ty, které si chci určitě přečíst. Třeba Vieweghův Román pro muže, který tam leží tuším od listopadu...

Včera jsem neodolala hned dvěma titulům: Francouzky netloustnou a Francouzky umí žít, obě od Mireille Guilian. Prostě jsem je musela mít, na jednu z nich jsem četla recenzi v časopise, která byla velmi lichotivá, a když jsem na ně včera narazila... Tak doufám, že je opravdu brzy přečtu, abych mohla přidat na můj blog nějaké tajemství francouzských žen, protože mám dojem, že Francouzky jsou opravdu velmi šik ženy!

Taky mám vztah k mému notebooku. Prstíky mi něžně běží po klávesnici, abych Vám toto všechno mohla sdělit... dnes už jen posledních pár písmen: DOBROU NOC!