Rok a dvacet tři dny nemohu zapomenout
12:46
Za necelou hodinu zase odjedeš... a já zůstanu tady... a všechno to, co jsem Ti kdy chtěla říct, zůstane zase nevyřčeno...
Tak hezky ses zase usmíval. Já jsem se smála na Tebe. Rok a dvacet tři dny už to takhle je. Rok a dvacet tři dny sním o tom, že si budeme blíž a blíž, přestože je to tak nereálné! Rok a dvacet tři dny na Tebe nemohu zapomenout…
Jednou jsem se Tě dokonce ptala, jestli pro Tebe mohu něco udělat. Nepochopil jsi, že Ti nabízím opravdu cokoliv, na co by sis jen vzpomněl, přestože vím, že by to byl průšvih… průšvih pro Tebe… průšvih pro mě… Toho se bojím, a proto možná nechci, aby se něco stalo… jen o tom sním… Nebo jsi to pochopil a byl jsi jen rozumnější než já? Nebo jsi to pochopil a opravdu není nic, co bych pro Tebe mohla udělat? Nebo ses bál, že jsi to pochopil špatně, a proto jsi raději nic nechtěl? Kdybych jen alespoň trochu viděla do Tvé hlavy!
Tvůj úsměv je maskou nebo tím skutečně vyjadřuješ své city? Vidíš mě vždy tak rád, jak já si naivně myslím? Nebo tím jen zakrýváš to, že Tě svou přítomností tak trochu obtěžuju? Jsi gentleman a nedal bys mi najevo, co muž ženě najevo nedává? Proto raději stále mlčíš a necháváš mě ve sladké naději?
Nemohu na Tebe zapomenout a stále doufám, že si na mě alespoň občas také vzpomeneš. Stále doufám, že přestaneš být rozumný a uděláš něco, co by sice mohl být průšvih, ale tak sladký! Stále doufám v něco, co se nestane a co na jednu stranu ani nechci, aby se stalo…
Doufám i v maličkosti úplně reálné. Doufám, že zase prolomíme ledy a krom pozdravu a úsměvu si najednou budeme mít i co říct. Toužím se s Tebou zase procházet hovoříc o něčem byť nepodstatném. Toužím po tom se s Tebou alespoň chvíli zdržet a ne Tě jen minout a nechat odejít… Toužím a doufám…
… i v to, že jednou, než odjedeš, tak se zeptáš, jestli nechci jet s Tebou… co třeba dnes?
Komentáře
Okomentovat