Stále ještě dospívám...
Je pochopitelné, že s věkem se mění i naše názory, je to v podstatě i logické, přesto mě překvapuje, když to zjišťuji! Není to tak dávno, co jsem měla podobný názor, který je prezentován v Mirčině článku, a nechtěla jsem být dospělou. Teď mám občas obavu, jestli se někdy dospělou vůbec stanu...
Kdy přesně se človek stane dospělým? Je to indiviuální a rozhodně to nenastane v den, od kterého můžeme beztrestně popíjet alkohol. Nestane se to, ani když máte konečně ukončené vzdělání. Ani potom, když vkročíte mezi dospělé lidi a jdete se stejně jako oni zaregistrovat na Úřad práce. A ani, když nastoupíte do Vašeho prvního zaměstnání a na Vašem bankovním účtě Vám přistane možná trochu směšná částka, která si hrdě říká "výplata". Mluvím moc všeobecně, třeba někdo v takové okamžiky dospěl, já ne...
A nedospěla jsem ani při dalších zlomových okamžicích: schválená žádost o úvěr ze stavebního spoření; klíče od vlastního bytu, byť neobyvatelného; mé hry na zedníka, štukatéra či elektrikáře v rámci rekonstrukce toho bytu; a nakonec ani stěhování mě neudělalo dospělou!
Co musím udělat, abych už byla opravdu velká holka? Přestat večer před spaním přikrývat plyšového oslíka, aby se mu hezky spinkalo? Ale to by mu byla zima! Navíc postel šíře 140 cm, která pro jednoho je velká a pro dva už malá, musela být kostruována s myšlenkou, že bude pro jednoho dospělého člověka a jedno plyšové zvíře... ;)
Začít se každý večer dívat na televizní zpravodajství, kupovat si seriózní tisk a číst zpravodajské servery? Zatím televizi skoro nesleduju, čtu nejraději časopisy tupu Yellow, LoveStar nebo Joy a doplňuji to blogy vysokoškolaček... když Vy mě holky bavíte a stále mám pocit, že toho mám s Vámi víc společného, než s něčími manželkami a maminkami!
A propos, myšlenka na to se vdát a případně mít miminko je mi vzdálená jako snad nic jiného!!! Změní se to vůbec někdy? Možná, až jednou dospěju...
Pomohlo by mi si na pozadí počítače nastavit nějakou dospěláckou tapetu typu krajina? Zatím mám nejraději veselé zvířátkové z vladstudio.com - v práci mám teď tuhle s beruškou a chameleonem:
No nejsou roztomilí? Toho se přece nevzdám... Ani se nevzdám mladistvého oblečení jen proto, že kolegyně byť jen o nějakých deset let starší se oblékají usedle. Zpočátku jsem měla tendence nosit do zaměstnání halenky, ale to mě ubíjelo! Nakonec společnost starších dam byla jedním z důvodů pro můj piercing... snad z toho důvodu, že tehdy jsem dospělá být nechtěla!
Možná to nechci ani teď, jen mě to trochu děsí... děsí mě, že se mi neděje něco, co by se mi možná dít mělo! Tak proto se nad tím pozastavuji.
Bylo by řešením si konečně splnit nesplněná přání z období mého pubertálního a postpubertálního života? Kdybych okusila to, po čem jsem tehdy toužila, ale okolnosti nebo bůhví co mi to tehdy nedovolily, přestala bych se konečně platonicky zakoukávat do zralých mužů a teď žila životem spokojené přítelkyně milého muže?
Nebo vůbec nic, co by mi mohlo pomoci, neexistuje? Důkazem by mohla být píseň mé oblíbené francouzské zpěvačky Carly Bruni, jmenuje se "Je suis une enfant", což znamená "Jsem dítě" a text pokračuje "přes mých čtyřicet let, přes mých třicet milenců..."
Někdy mám pocit, že je to se mnou horší a horší... však mi přítel říká tak často: "Ty jsi jak malá holčička!"
A já jen dodávam: ano, byla jsem holčička, jsem holčička a asi nikdy nepřestanu být holčička...
Komentáře
Okomentovat