Dopsala jsem články, vrátila jsem se na YouTube, kde jsem byla stále přihlášená, a všimla jsem si kolonky, co mi YouTube doporučuje... Vybral mi to docela hezky, jen si také poslechněte...
Věděla jsem, že to nemůže trvat věčně; věděla jsem, že je příliš optimistické nastavit si v autě jeho telefonní číslo na rychlou volbu, ale chtěla jsem tomu věřit; přemýšlela jsem nejednou, jestli mě to vůbec ještě dělá šťastnou, ale byl to můj letitý únik od reality - ta naděje, že můžu ještě něco prožít; vyhovovalo mi, že se pohybuju ve své komfortní zóně, takže jsem vůbec nečekala, jak moc mě to ještě může překvapit... Nestalo se vůbec nic, krom toho, že jsem nedopatřením odjela s jeho nožíkem, takže mi přišlo logické, že ho vrátím, jakmile se uvidíme. I on s tím souhlasil, ale pak se mu to rozleželo a chtěl ho vrátit hned, ale nedovolil mi mu ho osobně dovézt, což se mě dost dotklo... a na truc jsem ignorovala příkaz, ať ho pošlu poštou, však říkal, ať si ho nechám na památku, když je to problém. Když "nožík není na místě", začínám dostávat zprávy, jak přišel o třicet let vzpomínek, ať si ho teda nechám... sbohem! Neměla jsem na to reagovat, ale ten pocit, jak mi křivdí,...
V práci posloucháme Český rozhlas, protože žádná jiná rozumná stanice se tam nedá naladit. A v pátek (v ten pro mě úžasný den, o kterém jsem Vám psala předevčírem) tam hráli hitovku z let šedesátých... Pavel Novák - Pihovatá dívka V ten den jsem se ztotožňovala především s tou myšlenkou "Proč si mě nevšímá?" a snad proto mě písnička zaujala a už v tu chvíli jsem věděla, že si ji budu chtít dám sem na blog. Tahle "starší" hudba má prostě takové zvláštní kouzlo i po všech těch letech... a nebo naopak těmi léty získává to kouzlo? Jako muži? Určitě nejsem sama, kterou zajímají starší muži - asi je to osudové, jak už se vyjádřila BlackCat ve svém článku o věkových rozdílech. Souhlasím. Mou poslední láskou mně věkově přiměřenou byl Lukáš, mně bylo dvanáct nebo třináct, on byl o rok starší... úžasná platonická láska. A jak on se uměl červenat! ;) A pak? Pak už jen samí chlapi, žádní kluci! BlackCat ve svém článku řekla: " A jiní starší muži? Jen velmi silné platonic...
Možná jste již slyšeli či četli o komfortních zónách. Každý máme svou; takovou, ve které se cítíme bezpečně, je nám (docela) dobře a kde vše šlape jako hodinky, protože stále opakujeme totéž, jak jsme se to naučili a jak se to osvědčilo. O mnohé se tím však ochuzujeme! Pokud svou komfortní zónu neopustíme, pravděpodobnost, že zažijeme něco (s)nového se výrazně snižuje. Zkuste se podívat na nestereo.cz , co všechno se může dít mimo komfortní zónu. Že jíst pouze rukou, hrát si na Španěla nebo nepoužívat žádná tlačítka je extrém? Začněte si klást menší cíle. Dělejte občas to, co běžně neděláte! Vyplácí se to! ;) Četli jste, jak jsem se učila lyžovat ? Odhodlala jsem se k něčemu novému; zprvu jsem se toho bála, ale poté jsem z toho měla dobrý pocit, při páteční druhé lekci ještě lepší než při té první a paradoxně nejmilejším zážitkem bylo to, když mě ze země sbíral úplně cizí kolemjedoucí muž. Pomohl mi, přestože jsem ho přesvědčovala, že není třeba, poděkovala jsem mu a on jel dál. Nebylo...
Komentáře
Okomentovat