Pravá bota pro mě, pravá pro něj

Když jsem onehdá psala o nakupování, zmínila jsem se, že co se mě a bot a nakupování bot týká, jistě si to zaslouží samostatný článek, a dodala, že můj přítel by jistě souhlasil s tím, co tvrdím. Na tuto poznámku v článku reagovala i moje kamarádka s tím, že tomu rozumí, že to s botama také nemá vůbec jednoduché. A dnes dozrál čas Vám to všechno povědět, protože dnes to dostalo i tu správnou pointu ;)


Jistě jedním z nejzákladnějších požadavků na výběr obuvi je funkčnost a pohodlnost. S tím souhlasím, protože třeba v mrazech, jaké jsou teď, musí bota hřát - když si samozřejmě vezmete zimní botu a ne jen nízké boty s tím, že jedete autem, parkoviště je hned u pracoviště a nikam jinam jít nechcete, záhy si do nich vrchem naberete sníh, protože před domem samozřejmě nikdo nevyházel, a než dojdete z auta do práce nenaimpregnovaná kůže se rozmočí slanou břečkou - to pak není chyba obuvi, ale tak nějak chyba ve výběru nebo možná pohodlnost a někomu se nechtěly zavazovat tkaničky ;) Stejně tak nepoučitelná jsem i s tím, že si neberu zimní bundu, když jedu autem, protože se v ní dost blbě řídí, a pak mrznu v džísce...

Ostatně celé roky jsem v zimě neměla žádné zimní boty a chodila jen v nízkých a tehdy mi na ty nohy snad ani nebyla zima, dokud jsem zcela náhodou nekoupila zimní boty, které se mi líbily (předtím žádné takové nebyly). Prostě jsem jednou šla kolem obuvi, respektive nakoukla jsem dovnitř a byly tam... hezké zimní boty. Největší velikost, kterou tehdy měli byly čtyřicítky (obvykle nosím jednačtyřicítky a přímo nadšená jsem v dvaačtyřicítkách), ale prodavačka říkala, ať je zkusím, že jsou docela velké. Tak jsem je zkusila, maličko mě v nich tlačil palec, ale líbily se mi a to bylo důležitější než tlačení palce. Může to být dobrých pět nebo možná i víc let a od té doby je nosím, palec mě pořád trochu tlačí (dá se to vydržet), ale boty slouží. Taky určitě stály tolik peněz, aby dlouho sloužily...

Jsem ochotná dát za kvalitní boty hodně peněz, respektive za kvalitní, pohodlné a především takové, co se mi líbí :) Jo, je to problém... mně se prostě jen tak nějaké obyčejné boty nelíbí. Problém nastává, když ty mé předcházející oblíbené už přestávají sloužit, a já žádné nové zatím nemám. Občas se stává, že chodím i v botách, které mají tak prochozenou podrážku, že mi do nich spodem teče. Tak pak běhám všude možně, nohy rozmáchané a hledám ideální boty... jednou jsem takhle objela všechny prodejny s obuví v širokém okolí, ale přesto žádné boty nekoupila. Můj přítel tehdy prohlásil, že pro mě žádné boty ještě nevyrobili. Nakonec jsem usoudila, že musím jet do Prahy si nějaké koupit. Byla to naivní myšlenka, ale povedlo se to.

Od té doby si kupuju boty kdykoliv, když vidím nějaké, které se mi líbí - no, ono to fakt není až tak často. Našla jsem si oblíbené značky bot, a to Rieker nebo Josef Seibel a nedám na ně dopustit. Kvalitní kožené boty a ještě k tomu takové, co se mi líbí ;) Teď však nastal nový problém, nedávno čekajíc na autobus jsem na jedné holčině viděla krásné boty: opět nízké, kožené, ale ta barva! Něco mezi červenou a vínovou. Moc se mi líbily a navíc vůbec nebyly takhle barevné boty nudné jako všechny ostatní... Začala jsem po takových toužit (přestože by se mi nakonec ani k ničemu nehodily) a minule jsem je i našla, dokonce ve výprodeji!!! Ale největší devětatřicítky :(

Dnes se rozhodl přítel, že potřebuje zimní boty, protože do těch, co má a co mi je obalené sněhem dává ke krbovkám, mu teče. Vyrazili jsme na nákupy, on hledajíc praktické boty, ve kterých mu nebude zima a budou nepromokavé, já hledajíc ideální boty dle mého vkusu pro něj (překvapivě pánské boty se mi líbí mnohem častěji, než dámské!) a vyhlížejíc onu červeno-vínovou barvu v regálech z dámskou obuví a tu tam se otáčejíc za nápisem "sleva" nebo "výprodej"... Botu mé vysněné barvy a vzhledu jsem nenašla (fakt je blbý jít do obchodu s obuví s přesnou vizí, co chcete, protože to přece nikdy nemůžete najít!), ve výprodeji mě zaujaly pouze boty s poznámkou "nepatrný rozdíl ve velikosti" - jedna jednačtyřicítka a jedna dvaačtyřicítka, nepatrný rozdíl, pouze jedno číslo :D

A přítel nakonec nevybral boty ani v jednom z možná deseti obchodů s obuví, kde jsme byli... protože boty pro něj prostě ještě také nevyrobili :D To je pointa příběhu, ale můj přítel se samozřejmě nechal slyšet, že beze mě by si možná nějaké koupil... Ano, souhlasím. Určitě by si nějakou praktickou botu vybral, ale když ona by nebyla hezkááááá ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

V ničem něco

Zase

Jacques Prévert (do třetice) - Jak namalovat portrét ptáka