Páteční večerní úvaha (odpovídající mému pracovnímu vysílení)
Stále trpím tvůrčí krizí, naštěstí v době celosvětové krize to mám alespoň čím omluvit a doufat, že i po mé krizi bude následovat expanze, jak se to dá očekávat u ekonomiky. Do té doby, než začnu psát třeba o francouzském impresionismu (jako že to bych moc ráda), tak holt budu chvíli nudit historkami ze života... z mého života... z mého nudného života... z mého divného života... z mého života, který však mám vcelku ráda.
Dnes jsem po dlouhé době zase vyzkoušela, jaké to je mít dvanáctihodinovou směnu - no, přiznávám, byla jsem v té práci jen jedenáct hodin, ale to už je k těm dvanácti blízko - a jsem ráda, že mám pracovní dobu pouze osmihodinovou, protože bych to dlouhodobě nedávala. Vzhledem k tomu, že jsem vyšla vstříc nadřízeným, vůbec jsem se neostýchala klást si své požadavky. Ani jsem se nešla zeptat, jestli si můžu jít nakoupit, když tam mám být do večera, ale šla jsem to své nadřízené zrovna oznámit. Překvapilo mě, že s tím vůbec neměla problém, naopak mi chtěla na můj nákup zapůjčit i služební auto ;)
A to je tak všechno, co jsem dnes zažila... nuda, já vím, ale když já byla jedenáct hodin v kanceláři (z toho půl hodiny na obědě a pak půl hodiny v Tescu), ale alespoň to není historka o tom, kdo kdy koho políbil a kdo to viděl, za kterou se v konečném efektu stydím, přestože než jsem ji zveřejnila a dostalo se mi komentáře, tak to byla historka z mého života, který vím, že je trochu divný, ale nepřikládala jsem tomu takovou hloubku. Když nad tím ještě teď přemýšlím, tak v době mého tuniského citového úletu to bylo se současnou situaci zcela nesrovnatelné, tak proto možná ta otupělost vůči vnímání celé věci...
Ach jo! Proč jen mám nutkavou potřebu Vám vysvětlovat svůj život a to, co se mi v něm děje a co ani nemůžu (a možná ani moc nechci) ovlivnit? Vím proč. Protože vím, že nejsem stoprocentně "dobrou ženou" a já bych byla nerada, aby mě za to někdo odsuzoval... Snad mám i nějaké dobré vlastnosti a navíc tím, co dělám a co se z větší části děje bez mého racionálního přičinění, nikomu neubližuju. Tím jsem si stoprocentě jistá.
A myšlenka na závěr? Konečně pátek!!! Hurááá!!!
Komentáře
Okomentovat