Pan Povídkář

Právě jsem dokoukala Sladké hry minulého léta, slovenský film dle Maupassantovy povídky "Muška". Původní povídku sice neznám, ale jinak mi Guy de Maupassant zcela utajen nezůstal...

---

Kniha jeho povídek Vášeň byla i naší rodinné knihovničce a já jí četla poprvé ve věku nějakých patnácti let. Vzhledem k tomu, že v té době jsem byla nezkušená a hodně zvídavá, co se vztahů mezi ženami a muži týká, kniha mě pohltila, neboť Maupassant vše popisuje velmi otevřeně a neskrývá ani nejintimnější oblasti života - je totiž představitelem realismu a naturalismu. Po přečtení jeho děl se Vám dostane obrázku Francie v druhé polovině devatenáctého století, jen si myslím, že to, o čem píše, je trochu vypíchnuté nad všechen ostatní život té doby.

Vzhledem k mé myšlence, že jsem se asi narodila v jiné době, než bych měla, není divu, že jsem se s hrdinkou jedné povídky ztotožnila... ztotožňovala jsem se s ní v těch patnácti a dnes mám pocit, že se s ní ztotožňuji snad ještě hlouběji... Následuje krátká ukázka z povídky Vyplétačka:

Jednou - to jí bylo jedenáct let - právě projížděli naším krajem; potkala za hřbitovem malého Chouqueta, plakal tam, protože mu kamarád ukradl dva centimy. Ty slzy maličkého měšťana, jednoho z těch dětí, které si ona ve své makovičce vyděděnce představovala vždycky spokojené a veselé, ji ohromily. Šla k němu, a když se dověděla, proč se trápí, nasypala mu do rukou všechny své úspory, sedm pětníků, které si přirozeně vzal a utřel si slzy. Šílela radostí a odvážila se ho políbit. Poněvadž se díval pozorně na peníze, nebránil se. Když viděla, že ji neodstrkuje ani nebije, objala ho a políbila vší silou, z celého srdce. Pak utekla.

Co se dělo v té ubohé hlavě? Upoutala se k tomu klučinovi, protože mu obětovala svůj majetek tulačky, nebo že mu dala svůj první nežný polibek? To tajemství je stejné u malých jako u velkých.

Celé měsíce snila o tom koutě u hřbitova a o tom klukovi. Doufajíc, že se s ním setká, sem tak ošidila rodiče o pětník, připočítávala si za vyplétání nebo při nákupech, pro něž ji poslali.

Když se sem vrátila, měla v kapse dva franky, ale malého lékárníkovic chlapce mohla jen vidět vymydleného za okny otcova krámu, právě mezi červenou lahví a tasemnicí.

Milovala ho tím více, sváděla ji, vzrušovala, nadchla ta sláva zbarvené vody, božská nádhera lesklého skla.

Vyplétačka se do budoucího lékarníka Chouqueta zamilovala a milovala ho celý život. Udělalo ji šťastnou, když s ní jen mluvil... o to více nás asi překvapí jeho reakce po její smrti, kdy se nejpre dovídá, že ho celý život milovala - Ta žebračka! Ta žebračka! Ach kdybych tak byl věděl, dokud byla živa, dal bych ji chytnout četníky a zavřít. A z vězení by se nedostala; za to vám ručím. - a následně získává její celoživotní úspory, které šetřila pro něj a které on samozřejmě shrábne...

Jak je láska slepá. Byla dle Maupassanta již v devatenáctém stolení a, že taková byla v dvacátém a je i v jednadvacátém, potvrzuje má maličkost ;)

Co se slovenského filmu Sladké hry minulého léta týká tak rozhodně doporučuji jeho shlédnutí a zvlášť v tomto zimním období, protože je plný slunce a barev. K tomu výborné herecké výkony a kompozice obrazu a nenáročnost děje... Vůbec tomu filmu netypuju 40 let!

A Maupassanta taky doporučuju, také bych mu netypovala tolik let ;)