Ten vůz ještě nejel. Je vůbec v jízdním řádu?
Nemohu si odpustit trochu nostalgickou píseň na úvod...
Použitých jízdenek mám plnou peněženku, jen nevím, jestli i nějakou z autobusu, který má ty bájné průhledy z růžových skel. Já se nějak zapomínám dívat těmi okny ven...
Jestli hledáte metafofu, hledáte marně... žádná tam není. To jen... to jen... no, to jen moc často jezdím autobusem. Zasvěcení vědí.
Kolikrát já už stála na zastávce nebo na autobusovém nádraží očekávajíc autobus, který by si ke mně klestil cestu a ještě k tomu měl náklad štěstí? Neumím to možná ani spočítat...
Občas to vypadalo, jako že ten vůz už jel, ale zdání klame. Vždycky jsem se vozu, který jsem čekala, dočkala. No a neodpustili byste dvacetiminutové zpoždění řidiči, který Vám velmi nesměle a s andělským úsměvem k tomu vysvětluje, že mu v cestě bránily překážky?
Vždy jsem čekajíc doufala v něco víc, než jen v přistavení vozu na štafl. Radostného úsměvu se mi vždy dostalo i přes velmi unavený výraz ve tváři... Ale já chtěla objet i ten světadíl, ale byly to maximálně dvě tři zastávky a já, byť jsem nemusela, jsem vystoupila. Ten vůz prostě objíždí světadíl beze mě.
Tak zase zvažuju, jestli bych neměla zase jet tím vozem značky Irisbus Crossway, teda ne, že bych se chtěla kouknout, jaké barvy jsou průhledy... jen... jen bych chtěla zase něco zažít...
Třeba nějakou story, kterou bych Vám mohla převyprávět... a k tomu Vám na YouTube vybrat ještě nostalgičtější písničku: "Už mi lásko není dvacet let..." ;)
Komentáře
Okomentovat