Něco mezi nebem a zemí...
Moje myšlenky se ubírají v jasných směrech přesně podle jistého turnusu... pravidelně se vrací... stejně jako před rokem 30. ledna i včera 30. ledna to znamenalo totální citový chaos v mé hlavě.
Položili jste si otázku, jak můžu vědět, co bylo přesně před rokem? Mám to zapsané v deníčku! Nevím, kdy jsem s tím zapisováním začala, někdy v pubertě... ta se mě drží dodnes, takže si stále zapisuju, s tím rozdílem, že myšlenky už nezachycuji tužkou na papír, ale vyťukám je do klávesnice notebooku.
Od té chvíle, co jsem je začala i zveřejňovat na blogu, šel ten můj deníček trochu stranou, ale ty nejtajnější myšlenky a všechny podrobnosti, které mám potřebu si zaznamenat, jsou jen tam... I veškeré historky včerejšího úžasného dne mám zapsané, protože jednou se k tomu, jak jsem 30. leden 2009 prožila, určitě vrátím. A budu na to vzpomínat se stejně přiblblým úsměvem, jaký jsem měla na tváři i včera a i dnes, když si na to vzpomenu.
Říkám si, že snad ani nemá smysl Vám líčit, jak mi Anděl držel dveře, jak se mě pak Anděl ptal, jestli mi není zima, jak se na mě pořád (i po tom celém roce, který jsme takhle prožili) usmíval, protože to stejně nemůžete úplně pochopit... však ono je to něco iracionálního! Něco mezi nebem a zemí...
On - anděl - já pozemšťanska. Díky němu jsem přestala chodit po pevné zemi a vznáším se někde s hlavou v oblacích. Do jeho světa stále ještě dosáhnout nemohu, protože na mě působí zemská přitažlivost. Nebo to možná ani není gravitací, možná jsem jen přivázaná na provázku a vznáším se jako pouťový balónek. Ale i tomu jednou dojdou síly, jeho zázračná sílá vyprchá a on už se jen tak vznáší a nestoupá, spíš začíná pomalu klesat...
To je výborné přirovnání, zatím jsem stále v té fázi, kdy se balónek vznáší a pohupuje po větru, ale to kouzlo rychlého letu vzhůru je fuč! Provázek, na kterém jsem přivázaná už vůbec není napnutý jako struna, ale kdyby někdo vzal nůžky, ještě bych měla tu sílu pomalu začít stoupat.
Anděl se umí tvářit i jako normální pozemsťan, pokud ho k tomu okolnosti nutí. Jakmile jsme se včera setkali ne pouze my dva, ale já měla po mém boku muže (rozumějte mého přítele), neopovážil se na mě ani podívat! Přestože mezi námi dvěma vůbec nic není, tuto nevšímavou pózu už má nacvičenou bravurně!
Původní závěr měl znít: "Tak stačí, aby ještě nacvičil rychlé oblékání, útěky oknem nejsou problém, když je ten anděl, navíc skříně doma nemám :D", ale je to trochu drsná myšlenka. A pak...
... jak on je ten anděl, tak on je asi úplně svatej...
Komentáře
Okomentovat