Paris, je t'aime

Je to dávno, co jsem byla v Paříži, ani jsem tam příliš času nepobyla a navíc jsem byla ještě moc mladá, takže o městě jako takovém si psát netroufám. Ale film "Paříži, miluji tě" jsem viděla včera...

---

Je to už skoro tři roky starý francouzsko-lichtnštejnsko-švýcarsko-německý film, který je výjimečný tím, že ani nejde o film, ale o osmnáct krátkých povídek odehrávajících se v Paříži; osudy lidí v různých částech města... Oficiální trailer:

V létě jsme na něj chtěli jít do kina, ale nějak to nevyšlo. Včera jsem se konečně dostala k tomu film shlédnout, byla jsem plna očekávání... při závěrečných titulcích však trochu zklamaná. Tím neříkám, že si ten film někdy nepustím znovu...

Film natočilo dvacet režisérů, takže každý příběh je opravdu unikátní nejen obsahem, ale i ztvárněním, což možná trochu působí jako rušivý element. Víc mi tam vadilo, že mi chybělo někde avizované propletení jednotlivých osudů, a příběhy končící "uprostřed". Jednalo se o příběhy skutečně ze života, takže v mnohých je vážný podtón.

Snad proto mě nejvíce nadchla povídka Tour Eiffel režiséra Sylvaina Chometa:

Je skoro beze slov, takže snad ani nevadí, že je ve francouzštině (našla jsem už jen francouzskou verzi se španělskými titulky ;) ), ale pokud Vás zajímají slova:

Rozhovor redaktorky a chlapce v ulici před Eiffelovkou:

Jak se jmenuješ?... Ne, nekoukej na rodiče, dívej se do kamery! ... Jak se jmenuješ?

-> Jean-Claude.

Tak, Jean-Claude, kde se tví rodiče poznali?

-> Bylo to ve vězení.

Ve věžení... dobře. Pověz mi jak bylo.

-> No, můj táta byl smutnej, protože neměl ženu, no a každý ráno byl doma úplně sám...

Výtržník ve vězení:

Hej, pusťte mě ven! Nenechávejte mě tu s těma cvokama! No tak. nebuďte sketa! Sakra, já chci do jiný cely! Dejte mě do jiný cely! Hej, pusťte mě, já už nebudu nasávat! Hej...

Heeej, pomóc, já chci pryč! Jsou jako zvířata...

Chlapec v ulici před Eiffelovkou:

Tak, a tohle je celej příběh...

Výrostci, kteří ho shodí na zem:

Mimůj kluk... Mimův kluk... Mimův kluk... Mimův kluk...