Polibky a čokoláda

Kolik okamžiků, kdy bych nechtěla být políbena, v mém životě je? Myslela jsem si, že žádný... Chyba! Už jsem se mou dnešní story pokusila graficky ztvárnit, ale asi to není úplně zdrařilé...

---

Však ani zážitek samý nebyl úplně zdařilý, na druhou stranu mi však zalichotil. Však už mé story o mých dvou mužích znáte, ještě jsem ale nepublikovala myšlenku, co všechno z toho, co dělám, je z důvodu, že jsem provokatérka a toužím alespoň po malinké žárlivé scéně... no, možná dobrou polovinu, ale přesto se to míjí účinkem, protože ten můj opravdový muž na toho z velké části vysněného vůbec nežárlí...

Asi před půl rokem mi udělal žárlivou scénu, aby mi udělal radost... a hned v přítomnosti toho vysněného, aby to stálo za to :) Teď už je to úsměvná vzpomínka, zvlášt když pokračováním bylo, že jsem měla nějaké výtky, zcela otevřeně je sdělujíc mému žárlivci a netušíc, že za jedněmi pootevřenými dveřmi je ten, o kterém já mluvím... to jsou situace!!! Takže dnešní polibek před jeho zraky ho nemohl překvapit.

Mě překvapil... trochu nepříjemně, ale zároveň mi zalichotilo, že můj muž chtěl tomu druhému dát najevo, že přes to všechno, co se děje, jsem já jeho žena... Konečně mé provokace sklízí nějaké ovoce ;)

Přesto jsem byla nějaká rozhozená... přesto mě to zase vedlo k mé závislosti na čokoládě... Nedávno jsem někde četla, že se sladkostmi je to stejné jako s alkoholem, s nikotinem nebo ostatními drogami. Takže jsem asi závislá... na čokoládě... na čokoládových tyčinkách... na čokoládových bonbónech... na čokoládových mužích už naštěstí ne ;)

Tak holt dnešní večer ledový salát zůstal v ledničce, ale měla jsem přece důvod nebo ne? Navíc polibek na dobrou noc nedostanu, tak alespoň čokoládovou sušenku...