Andělský kraj je šarmantních mužů plný!
Po tom andělském úsměvu (který jsem sice neviděla ani nepamatuju) a po všech těch ukradených pohledech na něj se mi stýská už teď! A to ta moje dovolená ještě ani skoro nezačala - ještě mnoho dní na něj budu jen marně myslet a mnoho nocí budu své vzpomínky lovit v dávné minulosti...
Možná je to jen takový tradiční víkendový pocit, který už dávno znám. I o víkendu totiž anděl brzy ráno vstane a z andělského kraje bere s sebou lidi za prací, zábavou nebo nákupy do krajského města, které se i jemu na dlouhý čas, než ho ti nebo jiní lidé zase očekávají, aby je dopravil zpět do andělského kraje, stává útočištěm. A do krajského města je to odsud s porovnání městy andělskými úplně blizoučko. Tedy anděl je mi blizoučko a má spoustu času... I já mám spoustu času, který bych mu třeba ráda věnovala, ale krátím si ho pouze myšlenkami na něj a je mi tak líto, že to nemůže být jinak... ale třeba jednou.............
Za dva dny už na něj jistě nebudu myslet tak intenzivně jako třeba dnes, ale o to víc se na něj pak, až se okamžik našeho setkání přiblíží, budu těšit. On prostě nikdy z mysli sejít nemůže! Jen se z ní na chvíli možná vzdálí.
Shodou okolností byl andělovým předchůdcem, který tehdy z andělského kraje pravidelně přijížděl, také velmi sympatický kolega, o kterém se mi hlavou také pár snů mihlo, ale než začaly nabýt na intenzitě, vystřídal ho můj anděl v tu chvíli zatím jen pracovně. Ale netrvalo dlouho a získal i velmi významné místo v mém srdci, jen chvíli trvalo, než jsem si ho všimla a než jsem zapomněla na toho Tomáše.
Proč zrovna teď zmiňuju Tomáše, když už jsem na něj dávno zapomněla? A že jsem na něj zapomněla ještě mnohem víc dávno než jedna z mých kolegyň, která o Tomášovi básnila ještě dlouhý čas poté, co z andělského kraje přijížděl můj pan anděl! Nemám to jednoduché; o Tomáše mi stála tato kolegyně a o mého anděla stojí Andula!
Tak tedy proč dnes píšu o Tomášovi? Protože jsem s ním včera mluvila! :) Volal z andělského kraje a chtěl mluvit s kolegyní - naštěstí ne s tou, která o něj tehdy tak dávno stála! - ale kolegyně byla na dovolené, tak jsem milému Tomášovi musela být nápomocná sama. A že byl opravdu milý ten Tomáš! Nebýt anděla hned se zase zasním... :)
Po tom telefonátu jsem totiž měla pocit, jako by to bylo včera, co mi Tomáš s milým úsměvem přidržoval dveře a já k němu vzhlížela; pocit, který se vrátil. Takže ani na Tomáše jsem asi nikdy nezapomněla, jen se z mé mysli na nějaký čas vzdálil a teď se vrátil, aby se mi tam mihnul a pak se zase někam schoval...
A nezbývá než dodat, že ten andělský kraj je takových šarmantních chlapů plný! V zástupu ostatních kolegů ty muže neomylně poznávám. Jak? To nevím... prostě jsou jiní, mužní a přitom milí a nesmírně galantní... trochu jak z jiného světa!
Že chcete vědět, kde je to zázračné místo? Některé možná tuší, ale ostatní mají smůlu, protože v rámci zachování anonymity anděla (však víte, že na blog dávám jeho fotky pouze za záclonou! ;) ) tu oblast neprozradím...
Komentáře
Okomentovat