Slečna Lenka píše román (podruhé a pravděpodobně naposled)
Se vší chutí jsem minule psala první kapitolu blogového románu, literární soutěže na iDNES. Ale poté, jak pan Viewegh ohodnotil ty první kapitoly a jak z příspěvků několika soutěžících sestavil vlastní pokračování, jsem byla znechucena. Už jsem nechtěla psát dál...
Michal Viewegh je mým oblíbeným autorem, mám v knihovničce snad všechny jeho knížky, ale co se příběhu Káči týká jsem nějak na rozpacích. Káču trochu chápu (v tom hledání lásky), ale jinak je to fakt Káča! Až je to absurdní!
Poslední kapitola končí tím, že Káča dostává od šéfa poukaz na víkend v Paříži. A pan Viewegh říká všem potencionálním spisovatelům: "Katka má odjet na víkend do Paříže - tak ji nechte odletět (i zpět) a hlavně popřemýšlejte, s kým pojede…"
Do Paříže! Po lásce toužící Káča má jet do Paříže! U toho se mi nechtělo chybět... zvlášť, když už mi začalo běžet hlavou, že Káču nenechám odletět, ale odjet... autobusem... :)
Píšu autobiograficky. A jak mě bavilo všechno to vzpomínání na nesmělého řidiče autobusu, který Káču do Paříže veze! A děkuju milé Corly a jejim zapomenutým mikinám, které mi byly drobrou inspirací... ;)
Píšu aubiograficky. Stejně jako to často dělá i sám Viewegh. Jen s tím rozdílem, že rozhodně nemám tolik a tak pikantních životních prožitků jako on. Takže je málo pravděpodobné, že by ho moje andělské dílo mohlo zaujmout. Takže spíš pro Vás mé věrné čtenáře, než pro pana Viewegha... chcete-li, čtěte zde.
Ale stejně by mě zajímalo, jak by se příběh Káči vyvíjel, kdyby to mé pokračování bylo vybráno... jak by na něj ostatní soutěžící navazovali... jak by to s Káčou a nesmělým řidičem autobusu dopadlo...
Komentáře
Okomentovat