Úniky od reality
Jsem nepostradatelná... jen mám pocit, že si to nikdo nějak neuvědomuje. Možná je to jen jakási iluze o nepostradatelnosti, možná bych ráda byla nepostradatelná... alespoň pro někoho... třeba jen pro jednoho člověka... pro jednoho jediného.
A jsem zase tam, co vždycky. U jednoho jediného člověka... :)
Byla jsem totiž dnes v práci a mám najednou pocit, jako bych nikdy žádnou dovolenou neměla. Počínaje ranním probuzením byl to velmi náročný den a chtěla jsem toho hodně stihnout, ale místo toho řešila jsem absurdní problémy, které už mohly být dávno vyřešeny, a já bych stihla všechno, co jsem stihnout chtěla... ale takhle se to fakt nedalo... a to mě zítra čeká ještě náročnější den...
A proto ty úniky od reality! A rychlé myšlenkové přesuny od děsu unavujícího stereotypu protkaného povinnostmi a zbytečnými těžkostmi do modroučkých peříčkových sníčků. Dovolená je pryč a najednou by nebylo vůbec nic, na co bych se mohla těšit... čas by se vlekl od víkendu k víkendu... ale já mám sníčky a občas i neskromné sny, které se občas jemně prolínají s tou nudnou realitou...
Takže se dnes, v pondělí, netěším na páteční odpoledne, ale už na středu... a ta tu bude jen se dvakrát vyspinkáme... :)))
A najednou mi bude úplně jedno, že středa je další z řady vyčerpávajích dní... protože se mi třeba povede se na chvíli reality zbavit a zapomenout na ní. Jen na chvíli, možná jen na úplně nepatrný okamžik... A tak ve středu, ve všední den, třeba 10:13 nebo ve 12:36 (záleží na okolnostech) prožije si má mysl další dovolenou.
Už se jen dvakrát vyspinkám... :)
Jsem nepostradatelná... a jsem jako malá... :)))
Komentáře
Okomentovat