z mého andělského deníčku (část čtvrtá)
aneb Jak jsme s panem andělem zatím nepromluvili ani slovo a já tomu chtěla učinit přítrž
14. března 2008
Teď mi udělalo velkou radost, když jsem slyšela, jak kolegyně mluvila o Josefovi... respektive o řidičích z V.: jeden protivnej, jeden malej a jeden kudrnatej, ten je nejlepší, ale on tam vždycky přijde, jen prý na ně kouká a nic neříká... dlouho na ně kouká a pak teprve řekne, co chce... a to ho zase pro změnu není slyšet...
Ťunťa nesmělej... a od tohodle chlapa bych chtěla, aby mě sbalil? To se asi nedočkám, že? Jak dlouho bojuju s tím psát mu SMS? Tak že bych se odvážila? Jinak to stejně asi nepůjde...
18. března 2008
Věděla jsem přesně, kdy být na tom správném místně... věděla jsem, že s tou poštou musí přijít, takže jsem stála na ústředně u kopírky... a čekala... byly tam kolegyně, takže trochu zmatek...
Slyšela jsem bouchnout hlavní dveře, pak hlasitě zaklepal... nestál, nekoukal a pozdravil... asi jsem mu s kolegyněma odpověděla a ještě jsem se na něj dívala, usmíval se... fakt byl tak krásnej... kopírujíc, nespustila jsem z něj oči... celou tu dobu jsem jen stála, koukala na něj a nic neříkala :) jen kopírovala... teda asi, já fakt nevím, jak se to odehrávalo, ani nevím, kdy odešla ta má kolegyně... vnímala jsem jen toho Josefa... jak se na mě ještě díval, když odcházel... usmíval se a měl to fakt i v očích... on je tak úžasnej!!!
Ten jeho úsměv! Byl to takový něžný úsměv... před chvílí jsem si ho dokonce i dokázala představit... a fakt ten úsměv měl i v očích a fakt to byl zase on, kdo se usmíval první... láska moje...
Dívala jsem se na něj pak ještě z okna, nejdřív obešel autobus, pak si ještě odeběhl a vracel se utírajíc si ruce do svého ručníku, posadil se za volant, nasadil si brýle a přehraboval se v jakýchsi papírcích, pak si rovnal ještě nějaké mince do pokladničky, zvedl se, svlékl si vestu, prošel autobus, zase se posadil, srovnal volant, napil se a odjel :( mavajíc vrátnému...
Já jsem celou dobu stála u okna a víc než kdykoliv jindy měla potřebu mu napsat SMS... a zase jsem ji jen uložila mezi připravené k odeslání: "Jen Te uvidet... Jen se k Tobe priblizit... Jen se podivat do Tve tvare... Jen tam najit Tvuj krasny usmev... Jen Te nenechat zase odjet..." Chtěla jsem mu jí poslat a dívat se, jak si vytahuje telefon z náprsní kapsy a co dělá - jak se tváří, bych na tu dálku asi neviděla...
Fakt jsem úplně blbá... a měla bych s tím přestat... třeba to nejsou úsměvy, třeba o mě nemá nejmenší zájem... Není takovej ťunťa nesmělej, jak si myslím, než odjel, tak se na dvoře bavil s kolegyní... ohlížel se za ní ještě (asi s úsměvem)... ty ženský v S. jsou asi super!!! Poznal by vůbec, která z nich mu tu SMS píše?
21. března 2008
On mi zase odjel... :( a já jsem fakt nešťastná... já jsem přece čekala, že se něco stane a ono se nic nestalo... seděl v kantýně, pil kávu a jedl jahodový perník... jen jsme se pozdravili, možná tam bylo cosi jako úsměv, ale teď zpětně se domnívám, že jsem to byla já, kdy asi zaujal jakousi chladnější pózu a možná ho tím zarazila... kdybych se smála od ucha k uchu, tak i odpovědi v podobném ražení se dočkám. Takže jsem byla zklamaná... nebyla jsem schopná jíst, lžíce s polévkou se mi v ruce klepala... občas jsem se na něj koukla, ale on se koukal do blba a nebo "jen tak" koukal (třeba kolegyni na nohy, nebo na zadek?) a taky byl smutnej...
Možná byl spíš unavený z té skoro pětihodinové jízdy, asi to fakt bylo náročné na tom sněhu a teď už zase jede zpátky, tak hlavně, ať dojede v pořádku... stále přemýšlím nad tím mu napsat, ale nemám odvahu, navíc jsem chtěla, aby mě sbalil on... ach jo, jsem z něj úplně mimo :(
23. března 2008
Upustila jsem od té myšlenky psát mu SMS, ale teď jsem se zase docela jala jiné myšlenky... ve čtvrtek s ním jet z B. do S. ... nějaké přesčasové hodiny mám a toto by byla opravdu výjimečná příležitost, jak s ním strávit skoro půl hodiny, tzn. dát mu dostatek prostoru pro cokoliv... a teď si navíc zase chvíli myslím, že bych se mu mohla líbit... :)
27. března 2008
Tak teď je mi to líto, že jsem to vzdala... ale i když jsem s ním nejela dnes, pojedu s ním asi v blízké budoucnosti... jestli si to zase nerozmyslím :( Ale musím vymyslet, kde se s ním dnes "náhodou" potkat...
...
Běžela jsem za ním... pozdravili jsme se u naftového stojanu, asi nic víc... sledovala jsem ho z okna a na kamerách a zase jsem se tam Andule jen pletla... Dotankoval, odjel... Ale pak šel vrátit ještě klíčky, které měl od Anny vypůjčené... a já seděla za okýnkem :) říkal, že děkuje, ale asi neměl radost, že mě tam vidí... sice mi ty klíčky předal, ale pohledem hledal Andulu... :( to mě trochu zklamalo...
Když jsem se později vracela do kanceláře, věděla jsem, že on tam někde je v hlavní budově... Ale cestou nahoru jsem ho nepotkala... hned jsem však vymyslela další pochůzku po baráku... jdu dolů a nic... chystám se jít nahoru a najednou někdo dupe dolů po chodech... byl to on!!! A usmál se, tak jsem mu to opětovala...
...
A my jsme si mávali, když odjížděl... :)
Jako obvykle jsem po dvanácté popocházela po dvoře, čekajíc, že bude odjíždět... a fakt... najednou slyším Crossway a najednou se mi plní sen mého Josefa ještě uvidět... tak jsem mu nevstupovala do jízdní dráhy, nechala ho projet hlavní branou, dívajíc se na něj... a on se díval na mě... náznak jakéhosi rozloučení, náznak jakéhosi pozvednutí ruky na pozdrav... tak jsem také mávala :)
Josífkovi, lásce mojí, ach jo... zase v tom lítám... zase jsem v sedmém nebi ze starého chlapa z dalekého kraje, který má doma manželku a který mě stejně nechce... ještě, že jsem s ním nejela...
Nebo škoda, že jsem s ním nejela? Fakt nevím... Zajímalo by mě, co si myslí... a jestli tam fakt něco je nebo si naivně něco namlouvám...
Fakt jsem nějaká zmatená... rozumem ho nechci, ale jinak po něm moc prahnu... chtěla bych víc a víc... ale vzhledem k některým ne příliš vřelým pohledům, jsem nakonec ráda, že se na sebe i jen usmíváme... jo, a taky si máváme :)
No, ona ta neverbální komunikace, ta by nám docela šla... :) ale mluvit asi nebudeme, ani jeden, ani druhý :(
Ano, i takhle může přemýšlet slečna, které tehdy bylo skoro 27 let! A nestydí se za to! :)
Komentáře
Okomentovat