z mého andělského deníčku (část šestá)
aneb Jak jsme s panem andělem zase nemluvili a jak to nakonec všechno prasklo
17. dubna 2008
... zase mu to tak slušelo!!! V kantýně jsem krom ostatních zdravila speciálně i jeho, dívajíc se na něj zatímco on se díval na mě a přidala úsměv... i když jsme kolem sebe tak nešikovně prošli, že si toho ani nemusel všimnout... z jeho strany nic mimořádného, trochu mě to zklamalo... snad si na mě v pondělí neutvořil negativní názor...
Když později odjížděl, šla jsem zase po dvoře. Projel bránou a ještě jsem se za ním dívala, musela jsem si ty poslední pohledy užít, vždyť ho skoro 14 dní neuvidím! Taky si mě pak všimnul... a mával :) Tak jsem mu taky mávala... a ještě se za ním dívala a dívala... až mi zmizel...
29. dubna 2008
V očekávaný čas jsem šla na pumpu, Anna mě tam zase usadila do okýnka... tak koukám na kamery, kdy ho uvidím přijíždět... nevím, kolik bylo, to už jsem sledovat nestačila, ale přišlo mi, že to trvalo docela dlouho, než přijel... Anna mu připravila klíčky od ad blue do okýnka a já musela jít, nechtěla jsem, aby mě tam zase viděl sedět... jo, chtěla jsem se s ním potkat ve dveřích!! :)
Nevím, jak moc nenápadně jsem se dívala na ty kamery, jestli už jde, ale nemohla jsem si pomoct... Šel, tak jsem šla taky :) Jdu ke dveřím a on už byl napůl uvnitř, no vlastně byl úplně v té chodbičce... asi jsme se pozdravili... a on začal couvat :) Tak moc se lekl?! Ne, pochopila jsem to tak, že mě pouští do těch dveří... Tak jsem mu řekla: "Děkuju... Vy jste tak strašně hodnej." Nezmohl se na slovo... nebo chtěl něco říct? Nějaký pohyb pusou tam byl... ale možná jsem mu zase moc rychle zmizela :(
5. května 2008
Vlastně jsem jeho dnešní příjezd do S. vůbec neprožívala... snad jsem se ani netěšila... jsem nějaká unavená a nevyspalá... a Josef mě nechce :( a už vůbec ne takovou, jaká jsem dnes byla...
Naplánovala jsem si to, abych ho potkala někde na dvoře... Jo, vyšel ze dvěří... ale pan ředitel... teprve za ním Josef... nejdřív jsem se musela nějak tvářit na ředitele a asi to nebylo moc dobré, protože mi ten ksicht náležitě vrátil s tím, ať se směju... řekla jsem mu něco v tom smyslu, že to nejde, že je špatnej den...
To už možná mohl slyšet i ten Josef... snažila jsem se o úsměv, ale těžko říct, jak to vypadalo... on se také moc nesmál od ucha k uchu... I když není ono to tak, že já na té jeho tváři vidím přesně to, co tam chci vidět? Prostě jsme se pozdravili, snaha o úsměv z mé strany... no tak třeba i snaha o úsměv z té jeho?
Fakt bych ho chtěla, ale zase mám dojem, že jsem si naivně něco nalhala, co vůbec není pravda... on třeba vůbec nebude tak nesmělý... když odjížděl, tak prý se bavil s vrátnou... však to je jeho věková generace... já jsem o pět let starší než jeho dcera... a to jen proto, že ji měl tak dlouho! Jinak bych mohla jeho dcerou být klidně já... a jezdila bych s tatínkem Crosswayem...
22. května 2008
Tak mi zase odjel :( takže jsem zase smutná, protože já přece chtěla víc než to, co bylo, ale to bych musela být schopná mu to dát nějak najevo a ne neustále předstírat, že mě vlastně vůbec nezajímá...
V podstatě to nebylo špatné, šla jsem za ním k naftovému stojanu, když jsem se blížila, ještě si myl čelní sklo, ale pak stál na svém místě, pozdravili jsme se... a fakt tam bylo z jeho strany něco jako snaha o úsměv... ale když já byla hned pryč...
29. května 2008
On má celý příští týden dovolenou!!! Tak kdy přijede?
16. června 2008
On má ještě další týden dovolené :(
24. června 2008
Tak zítra přijede...
25. června 2008
Dnes jsem si to zase opravdu užívala... A jsem tam, co jsem byla... jen jsem ho viděla, jen se na mě usmál a jsem v tom až po uši! Dělám věci, které dělat nechci... ale proč? Vždyť on měl tu hlavu ještě šedivější než předtím... ale ten úsměv a ty jeho oči! Jo a ta světle modrá košile!!!
V úterý přijede zase, ale copak můžu tohle provozovat? Chtěla jsem ho jen vidět z okna, ale jakmile přijel, musela jsem běžet na dvůr... musela jsem se s ním přece potkat... a musela jsem se tvářit jako, že jsem tam fakt náhodou...
Chvíli mi jako trvalo, než jsem si ho všimla... miláček, byl sladkej... Nepamatuju si nic víc, než že mě pozdravil a moc hezky se usmál... pozdravila jsem ho také, snažila se o úsměv, ale nic víc... ani slovo... My jsme spolu mluvili jednou a víckrát už spolu asi mluvit nebudeme... leda, že bych s ním zase jela... jo, to by šlo, ale už bych mu nesměla lhát v tom, proč s ním jedu.
1. července 2008
Opět jsem věděla, jak si to naplánovat, tak jsme se potkali :)
Když jsem přicházela k té budově naproti, vidím, že tam jde chodbou kluk z dílny... hmmm, to není on :( Ale za ním! Světle modrá košile! A Pepinek! :) Viděl mě, že jdu ke dveřím, tak se zastavil a postavil ke zde a čekal... pozdravil mě, odpověděla jsem mu... a zase jsme se na sebe usmívali :) A bylo mi zase naprosto jasné, co na něm vidím! :)
5. července 2008
Včera jsem ho viděla jen hodně z dálky... takhle to vypadá, když za ním nepobíhám :/
Nevím nic, než že tankoval ad blue - pršelo, neměl deštník, tak mi ho bylo tak líto... měl košili a měl i vestu, držel pistoli od ad blue v ruce, díval se do země, hlavu a ramena svěšená... No kdo by nechtěl udělat něco, aby ten člověk měl radost?
Třeba ho alespoň schovat pod deštník... Proč mě to nenapadlo a proč jsem to nerealizovala? Mohli jsme si pod deštníkem povídat a nebo se na sebe alespoň usmívat... ten usměv mi včera opravdu moc chyběl... no tak v pondělí... ale to za ním budu muset někam běžet... ale to já asi ráda udělám, že? :)
16. července 2008
Tak teď jsem možná ráda, že budu mít dovolenou... alespoň se to tu trochu uklidní a zapomene se, jak jsem říkala kolegovi: "Tak já tady za ním běhám půl roku po dvoře a ty mi pak děláš žárlivé scény u naftového stojanu?!" To jsem říkala M. v chodbičce a Josef byl pravděpodobně v umývárně. Zahlédla jsem jen škvírkou dveří světle modrou košili... nic neobvyklého u nás v práci, ale říkala jsem si, jestli to nakonec nebyl on... tak jsem se dívala z okna... a viděla jsem ho pak vycházet z budovy! A on je chytrej, kdyby tohle slyšel, tak by to dobře pochopil... ale tvářil se jako vždy, když odjížděl... no možná nestandardní bylo, že se na naši vrátnou neusmíval.
To když jsem předtím viděla ten jeho úsměv na Annu!!! To bylo takhle...
Vyšla jsem z budovy, on už se vracel k autobusu... na vrátnici Anna, nejdřív se mi tam nehodila, byla zcela mimo plán... ale pak jsem s ní nadšeně šla, když směřovala ke Crosswayi... to už se tam objevil na dvoře i M., tak jsem mu mávaly a já alespoň mohla jít s Annou na pumpu... jo, kolem toho Crosswaye! No, ale takový úsměv jsem ještě neviděla!! A on se tak smál na Annu! :( Usmíval se na ní a říkal jí něco ve smyslu, že na ní čekal na autobusáku. Tak proto tak dlouho nejel?! Řekla mu něco jako, že musela ještě někam jít, ale že je tak hodnej! Ach! :( No ale to ještě nebyl všemu konec...
Já s Annou na pumpu, M. na pumpu, Josef na pumpu... Josef s Crosswayem byl nepřehlédnutelný, ale M. jsem tam nemohla najít. Tak jsem vykukovala ven do prostoru... M. se objevil, Josef vystoupil z busu, M. si vzal od Anny klíče od ad blue, Josef už tankoval, šla jsem s M. a už to začalo "Co se tady flákáš?!" a podobně... opravdu se mnou nemluvil vybíravě. Josef musel slyšet i to, i jak jsem mu říkala, ať se mnou mluví slušně! Fakt trapná scéna... Co si ten člověk myslel?! Ještě několikrát jsme se po něm ohlédla na té pumpě... bavil se s kolegou...
Když se M. vrátil z banky, šla jsem s ním k němu a bavili jsme se o jeho výstupu na pumpě... že prý mi chtěl udělat radost, když si pořád stěžuju, že ani trochu nežárlí... a když jsme zašli do té chodbičky, tak jsem mu řekla, co jsem mu řekla... a ten Josef to pravděpodobně slyšel...
Konec nebo teprve začátek?
Ano, i takhle může přemýšlet slečna, které tehdy bylo 27 let! A nestydí se za to! :)
Komentáře
Okomentovat