Trochu botulotoxinu? Ne!!!
Ne že by mě to trápilo jako mnohé jiné ženy, ale při zevrubném zkoumání obliče nalézám na něm vrásky... A nevadí mi to vůbec, když najdu tu, kterou mám ráda! Mám ji tak ráda, že je mi líto, když sama od seme zmizí... a že už jsem ji dlouho neviděla!! Ale ona se zase vrátila!!! :))) Zatím je jen nepatrná, ale třeba se mi do té tváře vryje mnohem hlouběji...
Mám ji na levé tváři kousek od koutku rtů! Ano, je to ta vráska od usmívání!!!
Jakmile jsem rozhodla napsat tenhle článek, vzpomněla jsem si na toho chlapa na fotce! Dlouho jsem neměla potřebu se na tu fotku dívat... a teď najednou zase vidím všechno to, co se mi na něm líbilo. A to je to jenom fotka! Přesto z ní čiší to jeho pohodářství a bezstrarostnost... a nebo se na něm takhle poznamenaly jen jeho věčné úsměvy na turistky?
Můj pan anděl, jehož fotku Vám sem dát z pochopitelných důvodů nemůžu, už má v obličeji také pár vrasek. Mimojiné kolem očí ty, které se rozbíhají ve tvaru vějířku. Také od úsměvu... pan anděl se směje především očima!
Snad i tohle patří k tomu kouzlu těch starších mužů... jejich vrásky jsou symbolem zralosti a moudrosti. Zatímco ty ženské, tedy i ty moje (krom té jediné) jsou jednoduše dílem času a vadou na kráse!
Jak jsem řekla, netrápí mě to... naopak mám radost, že se mi vrací ta ztracená! A doufám, že bude hlubší a hlubší. Překvapivě nejhlubší si ji pamatuji z té doby, kdy jsem měla hlavu plnou onoho Tunisana... možná jsem chtěla být jako on!!! :D
A chci to stále!!! :)))
Komentáře
Okomentovat