Něco hledám...
Něco hledám a vůbec to nemůžu nejít. Něco hledám a našla jsem spoustu věcí, které už jsem ani nehledala a ani jsem netušila, že je mám. Něco hledám a vím, že to tady někdy musí být. Jsem přesvědčená, že jsem to tady někde viděla... do té chvíli, než se kouknu někam jinam, a jsem hned přesvědčená, že jsem to viděla někde tam. Určitě to tam chvíli leželo. Není to vůbec nikde...
Možná je Vám to povědomé, možná není. Možná máte jako já spoustu věci. Spoustu věcí, k nimž máte nějaký citový vztah nebo se k nim váže nějaká vzpomínka. Prostě věci, které sice vůbec nepotřebujete, ale vyhodit je nelze... Já jich mám plné krabice od bot.
Začalo to první krabicí, do které jsem podobné tretky smetla, když jsem před mnoha lety tehdy ještě v dětstkém pokojíčku dělala velký úklid. A moc se mi to zalíbilo - takové uklizeno-neuklizeno. Krabici od bot polepila jsem líbivým balícím papírem... první... druhou... třetí............ dvanáctou... třináctou...
Nevím přesně, kolik jich je. Každopádně nejvíc jsem jich vyrobila, když jsem se před více než rokem stěhovala. Všechny ty poklady se stěhovaly se mnou. S tím, že v novém 3 + 1 na ně na všechny bude místo. Je na ně místo. Různobarevné většinou vesele dekorované krabice mají každá své místo... a můj nezměrný majetek je v nich.
A tak, zatímco jsem hledala stydlivé sluníčko - takovou keramickou blbinku na zeď, která mi visela v pokojíčku, kterou jsem si teď rozhodla zavěsit na zeď tady a kterou pořád nemůžu najít, našla jsem mimojiné: vůni, kterou jsem dlouho hledala, ale už dávno se vzdala myšlenky, že ji ještě najdu; dvoje sluneční brýle, o kteréch už jsem ani nevěděla, že je mám; dávno prošlý dezinfekční sprej Jox, který mi nedávno doporučovala Radka; špunt od vína, který mi v hotelové restauraci jednoho večera věnoval Said; klíčenku od firmy Shell, kterou jsem jeden čas chtěla já věnovat panu andělovi; něco čím bych jistě uděla radost milé Corly (jako že jí se jistě nebudu rozpakovat to věnovat! ;) ); kravskou "náušnici", kterou jsem za svého dětství sebrala někde u kravína a svého času velmi ráda nosila jako přívěšek na klíčích, a další hromadu věcí.
I když bych si udělala ten čas a chtěla v těch neužitečných věcičkách udělat pořádek a skutečně nepotřebné vyhodit, stejně bych je všechny jen nostalgicky vzala do ruky, sfoukla z nich prach a zase je vrátila zpátky do krabice. Nemám to srdce zbavovat se milých věcí, které s sebou nesou vzpomínky. Ale bavilo by mě to se v nich přehrabovat (všeobecně mě baví přehrabovat se v minulosti - momentálně číst andělský deníček, jehož další pokračování už pro Vás mám připravené a že už to pomalu nabere nějaký spád! :D ).
To stydlivé sluníčko jsem také chtěla věnovat jednou jednomu. Nedala, protože si ho stejně nezasloužil! Léta viselo na zdi v pokojíčku, tuším, že jsem ho odnášela až mezi posledními do nového bytu... ale fakt nevím, kam jsem ho dala... jen mám pocit, že jsem ho mnohokrát viděla v regálu z IKEA. Ale tam, kde jsem o něj asi mnohokrát pouze nevšímavě okem zavadila, najednou není...
Jdu hledat dál!
Komentáře
Okomentovat