Mé francouzské resty a mezery
aneb co francouzského jsem neviděla a nečetla, ale všichni ostatní asi ano.
Tuším, že několik pátků po sobě vysílala televize dvě filmové série vyrobené ve francouzské koprodukci. Na jednom kanále běžel Fantomas, na druhém Angelika. Nikdy jsem neviděla nic z toho, možná Fantomase, ale byla jsem tak malá, že si to nepamatuju. Takže Fantomas je pro mě především hrdinou z českého pohádkového seriálu Arabela. O Angelice nevím zhola nic.
Ptáte se, jak je to možné? Televiznímu přijímači vládla za mého dětství a dospívání vždy hlava rodiny - můj otec, který se vždy držel pravidla, že se nebudeme dívat na něco, co už jsme stokrát viděli. Takže viděli to jen ostatní členové rodiny, jednou maximálně dvakrát a v době, kdy já z toho nemohla mít ještě rozum nebo jsem nebyla na světě... Teď už rozum snad mám, ale přesto mě ani jedno z toho nijak neláká. Přicházím o něco?
Naopak lákavě na mě zapůsobila obálka knihy Paní Bovaryová a k tomu to, co jsem o ní věděla (hlavní hrdinku Emu nudí stereotyp a všední manželství a zamilovává se do jiného... jak výstižné i pro mě, že?! :) ), přesto ani po přečtení asi pětiny knihy mě to nikterak neoslovilo. A tak kniha leží na nočním stolku...
... a hned vedle leží knihy Francouzky netloustnou a Francouzky umí žít, na které jsem četla úžasné recenze a prostě jsem si je musela zakoupit, abych odhalila tajemství života francouzských žen. Neodhalila jsem ho.
A ani mi to není nikterak líto...
Snad by mě zajímalo jen, jak to dopadně s tou Emou Bovaryovou... myslím si správně, že skočí pod vlak? Nebo se tohle stalo v jiném díle francouzské realistické literatury?
Mám prostě mezery...
Ale třeba to ještě někdy napravím ;)
Komentáře
Okomentovat